Štítek Reklama

Schodiště: Roztoky

  • Album
cover alba
  • Schodiště

    Roztoky

    Vyjde 1. 11. 2011 u Indies Scope.

         Rocková kapela Schodiště, dříve známá jako Nahoru po schodišti dolů Band, je jistota. Jistota, že nikdy nenatočí špatnou desku. Drobné pochyby mě přepadly jen v roce 2005, když odešel skvostný textař Marek Brodský a formace se na albu Tanec (2007) textařsky trochu hledala, ale nyní je zase už vše v pořádku. A novinka Roztoky se kapele hodně vydařila.

         To potvrzuje hned úvodní song Netáhnou, postavený na pro Schodiště typickém kontrastu rozjuchané muziky a posmutnělého textu. Roztančená, temperamentní hudba, do které frontman Martin Krajíček se zápalem sobě vlastním zpívá: „Jsem v hajzlu, budu spláchnutej/oholenej, oblečenej, obutej/jsem v hajzlu, konečná stanice/Olšany, Motol, Strašnice.“ Smutek, ztráta iluzí, skepse, nikoli však deprese, protože píseň má nečekanou pointu. Á propos, pointy v textech se dnes už prakticky neslyší.

       Výrazná melodie, chytlavý, s punkovým drivem prezentovaný refrén a obrovská energie zdobí i následnou hříšnou skladbu Maha maha. S Byty přijde chvilkové zklidnění, aby následný Kaktus opět přitvrdil. Skáčkový rytmus nebyl těmto představitelům nové vlny nikdy cizí.

         Kromě temperamentních pecek však formace s přehledem zvládá i pomalejší a jemnější kousky. Vynikající je třeba vygradovaný Strašák s výborným vokálem bubenice Páji Táboříkové. Barvou hlasu a především atmosférou písně mi evokuje další Pavlu, bohužel už zesnulou Kapitánovou. Příjemná melancholická nálada plyne z písní Sázava a Splín Revoluční třídy, smutek prozařuje Saky paky a naopak optimisticky působí závěrečná skladba Nikdy.

        Oproti první polovině nahrávky je ta druhá trochu klidnější, ale i zde se najdou vypalovačky, které na koncertech spolehlivě roztancují celý sál. Patří mezi ně hlavně úderná Nebudu nebo punkový refrén Stařeny.

       Dominantním skladatelem Schodiště je baskytarista Vratislav Horčík, jemuž ale pomáhají i další členové kapely. Stále dokáže napsat chytlavý hit, stejně jako propracovanější, pomalou a na silné atmosféře založenou písničku. Textů se ujal akordeonista Miroslav Klíma a skládá je z trefných postřehů, životních pocitů a kratších příběhů. Je v nich skepse, melancholie, láska i osamění, vždy jsou však přirozené a uvěřitelné.

         Muzikanti hrají i po bezmála třiceti letech jako za mlada, kytary si výborně notují s akordeonem, saxofonem, bicími, perkusemi i klarinetem. Hudba je to hodně šťavnatá a všichni, včetně sedmi hostů, si to náramně užívají. A je dobře, že posluchači alba Roztoky také.

     

Mohlo by tě také zajímat

  • Rychlovka
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama