Štítek Reklama
13. 10.2014

10 písniček do tramvaje aneb Kdy už to konečně pojede?

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Kdy už tam budeme? Kolik ještě kilometrů? - Autor fotografie: Shutterstock

Stará známá situace: spěcháte a zatracený spoj ne a ne přijet. Když ještě neexistovaly TAK chytré mobily, mohli jste si chvíli krátit jen čtením, hraním Hada nebo soutěží v odkopnutí vajglu na dálku. I v naší pokročilé době je ale čekání na vytoužené vozidlo úmorné, a proto pro vás máme desítku písniček, které vás při dlouhé chvíli zabaví. Šup s nimi do telefonu či mp3 přehrávače!

Chci tě! Tak moc!

Text této písně je pochopitelně více sexistický než vaše touha po metru, ale I want you so bad, it's driving me mad pocity čekajícího vyjadřuje přímo skvěle, že? Aby mělo čekání správný drajv, záměrně nenabízíme původní značně melancholickou verzi I Want You (She's So Heavy) od The Beatles, ale tuto vynikající hard rockovou nakládačku plnou stejné vášně a dravé naštvanosti, již pociťujete při zírání do černých útrob tunelu.

Už jede? Není možná!

Je třeba si uvědomit, že nejsme v Německu ani v Japonsku a nic zde nejezdí na nanosekundy přesně ( ani tu nikdo nepodává stovky stížností na porušení jízdního řádu - můžete být první). Včasný přijezd - to je pro Čechy naprosto utopická představa. Tahle klasika od ostrovanů Goldfrapp má kromě pro nás příhodného názvu i lehce sedativní účinky, a pokud vám ani Utopia nepomůže, zkuste ještě účinnější Lovely Head. Tvorba Goldfrapp je pro hysterické typy ideální, pokud tedy neholdujete klasice, jejíž účinky na zklidnění lidského organismu jsou dokonce vědecky dokázány.

 

Neba mě čekat

Čekání na zastávce je celá věda. V první řadě je třeba stát v dostatečné vzdálenosti od vozovky/kolejiště, aby vás nesmetla tlaková vlna nebo třeba zpětné zrcátko. Nesmíte dlouho postávat na jednom místě, protože tím namáháte kromě nohou i záda a bráníte správnému prokrvení končetin. Snažte se proto pohybovat nebo alespoň si poklepávat nohou. Dávejte pozor i při sezení: nejprve prozkoumejte důvěryhodnost sedačky a teprve potom se usaďte. A nekoukejte furt do mobilu, nebo vám ujede i tank (pokud na něj čekáte).

 

Už je tady!

Dlouho očekávaný slavnostní okamžik je tu! Tramvaj potichoučku klouže k zastávce, stoupá tepová frekvence, začínáte přešlapovat z místa na místo, cpete se neomaleně dopředu, snažíte se nahlédnout do interiéru a pomyslně si zabrat to nejlepší místo u okýnka, díváte se na hodiny a počítáte, o kolik vteřin/minut/hodin přijel řidič pozdě, a v duchu ho proklínáte. Všechny dopravní prostředky, které nakonec přjedou, by zasloužily vlastní hymnu. Třeba tahle slavná instrumentálka od ABBA je k tomu jako vyšitá. 

Buď rád, že jsem vůbec přijel!

Nejeden řidič se cítí jako king, neboť dobře ví, že bez něj asi sotva někam dojedete. Proto si na něj nikdo nevyskakuje!  Autobus byste ještě s řidičákem pro skupinu B uřídili, ale rozjet metro už taková sranda není, nikdy proto neříkejte, že vy byste dojeli na místo rychleji. Zvláštní je, že se šofér vždy tváří úplně jakoby nic, ať už je čas zpoždění jakýkoli, a ještě vám u toho zazpívá kus písničky od JoJo.

Konečně...

Ve chvíli, kdy si to šinete k cíli, vám přetává vadit, že sedíte na počmárané sedačce, která neodpovídá hygienickým požadavkům, shůry na vás zlostně kouká starší dáma, v létě to všude okolo páchne potem, v zimě je zas přetopeno a vy se bojíte, že až vyjdete, bude z vás čerstvě upečený chleba. Ale stejně je to krása - být konečně blíž k tomu místu, kde už jste dávno měli být! Teď už jen mít všechno v pořádku a nedostat amok při spatření revizora.

 

Hlavně, že se vezu

Vždycky, když jedete v zaplivaném autobuse, kterému už nepomůže ani rozsáhlá sbírka aromatických stromečků nad palubní deskou, řekněte si podobně jako Kylie Minogue: Měl bych být rád, že mám v čem jezdit, děti v Africe nemají ani tohle. Ironií je, že děti v Africe mají občas mnohem lepší, levnější a veselejší autobusy než my. Dokonce existuje stránka, na které si můžete něco z africké veřejné dopravy prohlédnout.

Hladká jízda?

Nikdy nemějte řidičům za zlé, že jedou pomalu. Neřídí svůj vlastní vůz, a proto jim není fuk, když ho někde poškrábou či jinak poškodí. Kromě toho s nimi nejedou rodinní příšlušníci, které lze napomenout, ať jsou zticha, že se vám v povyku špatně řídí. Šofér musí za svými zády snášet hovory o správné podobě králičích bobků nebo o manželových ponožkách. V žádném případě to pro něj není nádherná klidná jízda jako od Siy!

   

Z cesty!

Nejvíc v trpí pražské tramvaje. Když jede po Praze 15T či T3R , najednou mají všichni přecházet ulici, parkovat rovnou přes koleje případně vykrucovat z kolejiště zaseklý podpatek. Frekvence cinkání tramvají je v metropoli častější než vaše tepová frekvence, bohužel. Možná, že když si někdo bude zpívat tuhle energickou skladbu od aktuálně největšich gothic metalových hvězd Lacuna Coil, cesta se sama od sebe vyčistí. Zátarasy, zdi, slzy, zármutky - nic nám nestojí v cestě!"

  

Hm, stejně pozdě

Celou cestu jste chovali naději, že se nad vámi ručičky hodiněk slitují, Bůh na chvíli zastaví čas, planeta se přestane otáčet kolem osy a tramvaj pojede stovkou. Ale ono nic. Se slzami v očích konstatujete, že je pozdě. Vašeho šéfa to vůbec nebude zajímat a ještě vás seřve, že jste měli jít z Říčan do Prahy pěšky. Buďte ale pozitivní. Hlavně, že se vám nic nestalo. A že vás nechytl revizor a nemuseli jste se vymlouvat, že vám opencard doma rozšrotoval křeček. 

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama