12 let v řetězech: Oscarový favorit se silným příběhem

Stefan-Titka

Získal Zlatý glóbus pro nejlepší film, před Oscary je to tudíž jeden z největších favoritů. Film 12 let v řetězech. Jeho silný příběh se dotýká stále ještě ostudné kapitoly v dějinách Spojených států - otrokářství a utlačování černošského obyvatelstva. Látka, která už byla nesčetněkrát zfilmována a k níž se autoři stále vrací. Jak ukazuje i zatím poslední příspěvek k tomuto tématu, je stále co objevovat i vyprávět.

Film 12 let v řetězech je založený na skutečné události, kterou literárně zpracoval Solomon Northup. Ten si dlouho žil spokojeným životem středostavovského muže, měl manželku, děti a dobrou práci. Na ulici i v obchodech ho lidé zdravili a barva jeho pleti nehrála roli. Byl svobodný. Když ale jednoho dne přijal ve vidině přivýdělku muzikantský melouch, podvedla ho dvojice mužů a on byl propašován ze Severu na otrokářský Jih. Psal se rok 1841 a pro Solomona Northupa začal dlouhý boj o přežití nad svou vlastní slabostí i jhem otrokářství.

Režisérem snímku je oceňovaný filmař Steve McQueen, rovněž černošského původu, což výsledné image snímku dodalo punc něčeho obdivuhodného ještě předtím, než přišel vůbec do kin. Filmy zaobírající se bolestivými dějinnými etapami lidstva bývají totiž dost často až nekriticky adorované a hrozí syndrom „když o něm neřekneme, že je skvělý, znamená to, že souhlasíme s příkořími, co se tehdy děla“.

12 let v řetězech naštěstí není tím typem filmu, který by bezmezně spoléhal na morálku akademiků a byl cítit kalkulem. Je však pravda, že s ohledem na látku je to trochu paradoxně asi nejméně autorský film McQueena. Zatímco 12 let v řetězech nese znaky „standardního“ hollywoodského vyprávění, jeho předchozí snímky se tomuto stylu spíše vzpouzely a jemně proti němu rebelovaly (Hlad a Stud do velké míry ovlivnily McQueenovy experimentální kořeny).

Snímek tak na první pohled nijak nepřekvapí, a i když to může znít trochu děsivě, víceméně jen pracuje s klasickými „ingrediencemi“ otrokářských filmů. Trocha mechanické rutiny se objeví až ve chvíli, kdy hrdina postupně putuje od „hodného“ otrokáře k tomu sadistickému a potkává lidi, kteří ho zrazují, ale i ty, s nimiž se nakonec spřátelí.

Máme tu sice „hodného“ otrokáře s tváří Benedicta Cumberbatche, ale jeho role je relativizována; i když ke svým otrokům přistupuje shovívavěji, stále je vnímá jako něco, co mu patří, za co zaplatil. Nezpochybňuje systém, pouze se pohodlně veze s ním, a i divák musí vůči němu nakonec přehodnotit postoj. Postava "zlého"  Michaela Fassbendera se od Cumberbatche nakonec zas tak moc neliší v přístupu, jako spíš v psychologických povahách, z nichž ta Fassbenderova hraničí s patologickým sadismem. Fassbenderovo pojetí zla je velmi niterné a absolutní, byť nikdy ne jednobarevné (a nominace na Oscara za vedlejší roli je více než zasloužená).

12 let v řetězech nakonec strhne a v závěru i dojme, protože silný příběh znamená, že je z poloviny vyhráno. Člověk vlastně až tady plně pochopí tu na první pohled jednoduchou číslovku v názvu, jejíž tíha na konci dolehne a znásobí už tak silnou diváckou katarzi.

12 let v řetězech
USA/drama/134 min.
Režie: Steve McQueen
Hrají: Chiwetel Ejiofor, Dwight Henry, Bryan Batt, Michael Fassbender, Brad Pitt, Benedikt Cumberbatch a další
Premiéra v ČR: 23. ledna 2014

Témata:,