Štítek Reklama
12. 5.2011

A BANQUET – Česká hudební scéna je zastydlá!

  • Článek
Více článků jako tento

Za rok 2010 stihli odehrát přes 50 koncertů, vyjet na turné s kapelou Niceland a pokřtít své debutové album. Na cestě za úspěchem si razí vlastní nekonvenční cestu, přitom se nebojí otevřeně kritizovat tuzemskou hudební scénu. „Je to tady hrozně zoufalý, takový zastydlý a zakomplexovaný,“ tvrdí kdo? Nekompromisní trio Mathieu, Michael a Richard pražské formace A Banquet.

Jako kapela jste si vymysleli vlastní hudební styl. Ten jste nazvali FUTU-ROLL. Můžete ho definovat? 
Michael: Je to jednoduše spojení toho, co máme rádi. Šedesátá, sedmdesátá, raná osmdesátá léta, až po nový styly, jako indie, new rave a electro. Hlavně jsme to vymysleli i kvůli tomu, aby nás nikdo neškatulkoval a my se nedostali do nějaký krátkodobý vlny. Šlo nám o to se nad ty styly prostě povznýst. Navíc nám to dává uměleckou svobodu, můžeme si v tom stylu dělat, co chceme.

Mathieu: My si ani nepřipadáme, že bychom se dali někam zařadit. Čerpáme z tolika míst, že bychom těch popisek museli mít asi dvacet za sebou.

Kromě vlastního hudebního stylu máte i specifickou image. Tu jste si vytvořili sami?
Mathieu: Ano, image jsme si vytvořili sami, je to naše nedílná součást a součást A Banquet. Hrozně rádi bychom měli i vlastního módního návrháře.

Michael: Ale neni to zase nic slepýho, že by nám někdo řekl, oblečte se takhle. My jsme to tak prostě cítili a chtěli se prostřednictvím image odlišovat. Hlavně to, co nosíme, je nějak opodstatněný, má to svůj důvod a líbí se nám ty věci.

Richard: A hlavně takhle chodíme i normálně. Ne jako ty kapely, co slezou z pódia a vypadaj úplně jinak.

Mathieu: To je typicky českej zvyk. Kapela se na promo fotku nějak oblíkne a pak hraje v nějakejch šílenejch hadrech.

Setkáváte se s kritikou ve spojitosti s Vaší image? 
Mathieu: To víš, že se s tím setkáváme, ale na druhou stranu nám přijde dobrý, že to vyvolává emoce. My nesnášíme neutrálnost, takovou tu monotónnost typu „to neurazí“. Nejhorší je, když něco neurazí, když je to dobrý pro všechny. Obecně si stojíme za tím, že to má mít nějaký názor. My nějakej názor máme, cítíme to tak a dáváme ho do kapely vším, co můžeme a to, jestli se to někomu nelíbí, je jeho problém. A vlastně je dobře, že se mu to nelíbí, protože kdyby se to líbilo všem, tak je něco špatně.


Takže vnímáš, že Češi jsou v tomhle takoví konzervativnější?
Mathieu: Tady v Čechách je takovej fenomén, že když přijede kapela ze zahraničí, nějak vypadá a nějak hraje, tak je to v pořádku. Prostě zahraničí je takový, to je normální. Ale jakmile někdo z Čech udělá něco podobnýho – nějakým způsobem dbá na image a není mu jedno, co má na sobě – tak mám pocit, že je to tady braný jinak, ne rovnocenně, což nás dost mrzí, ale je to tak. Ale my si prostě budeme dělat, co budeme chtít a budeme ty věci dělat tak, jak to cítíme. Na image dbáme a úzce souvisí s tím, jak se prezentujeme, není nám to jedno.

Česká hudební scéna – jak byste ji zhodnotili?
Mathieu: Tak je tady pár kapel z naší scény, jestli se tomu dá vůbec říkat scéna, kterých si opravdu vážíme a uznáváme je. Kdybych měl jmenovat, tak v současný době určitě Cartonnage, s nima jsme hráli koncert, Armin nám dělal i remix Dark Streets, líbí se nám Niceland, se kterými jsme jeli turné, baví nás Airfare, Toxique, Sunflower Caravan, Dead Popes’s Company nebo starý Suns…

Michael: Pokud bychom měli zhodnotit českou hudební scénu, ten mainstream, tak je to tady hrozně zoufalý, takový zastydlý a zakomplexovaný. Každej se bojí udělat něco nekompromisního a víc odvázanýho a ještě tu bohužel moc neletí kapely, který by jely podle nějakýho světovýho stylu. Furt je to v takových těch českých mezích.

Mathieu: Tady to většinou funguje tak, že kapela něco zkouší, pak se jí to většinou nepodaří a pokud nechce přestat hrát, začne zpívat česky a spadne do toho českýho stereotypu. Tím ta cesta ale v podstatě končí, protože odsud se dál nedostaneš. Pak už tady dokola objíždíš jen těch pár měst a to je to, co my nechceme. Už jsme se o tom bavili několikrát, že kdybychom měli do takovýho bodu dospět, radši bychom skončili. Prostě tohle nepřipadá v úvahu!

Takže neuvažujete o tom, že vydáte třeba nějakej českej song?
Richard: Ne, ne.

Mathieu: Když se vrátím ještě k tý český scéně, tak je tu zajímavý, že hlavně v rádiiích se nedá absolutně prosadit. V podstatě to tady řídí pár lidí, kteří nějakým způsobem maj patent na to, co se bude vysílat. Je to tady takovej uzavřenej kruh, do kterýho se nedá moc vstoupit a zároveň nám příjde, že z něj ani nic moc nevypadává. Je takovej homogenní, uzavřenej.

Richard: Když už se tuhle scénu snaží někdo hodnotit, tak se nám zdá, že nejde vůbec za hranice, což je prostě problém

Mathieu: To je další věc. Když se ta hudba hodnotí, pořád funguje takový to: „je to dobrý na český poměry.“ Ne, nikdo neřekne, že je to sra*ka. „Je to dobrý na český poměry.“

Michael: Je to úměrný tomu malýmu českýmu rybníčku, kdy se každej bojí něco říct, aby si tim neuzavřel nějakou cestu.

Mathieu: Přesně tak! Tím že to tu řídí pár lidí, stačí si někoho znepřátelit a máš uzavřenou půlku scény.

Nedávno jste pokřtili své debutové album „Kiss The Night!“ Pracujete v současné době na další desce?
Mathieu: To album je hodně čerstvý, takže se budeme spíš soustředit na jeho propagaci. Nejsme zrovna typ kapely, která by skládala 10 písniček měsíčně. Spíš potřebujeme hodně času na nějakou inspiraci. Vždycky je třeba si něco prožít, nasbírat nový zkušenosti a tak. V blízké době určitě nepočítáme s tím, že bychom nahrávali něco dalšího. Spíš máme v plánu natočit co nejdřív videoklip a taky připravujeme jarní tour, která by měla být hodně rozsáhlá. Chceme vyjet i za hranice a to nejen na Slovensko, ale i dál do Střední Evropy – to je ale ještě ve stádiu jednání.

Proč zrovna název „Kiss The Night!“?
Mathieu: Jednak jsme hledali něco, co bude svým způsobem spojovat všechny ty písničky. Já osobně nesnáším, když se deska jmenuje podle nějakýho songu. Vždycky se snažím hledat něco, co by fungovalo dohromady, co by to nějakým způsobem povzneslo do dalších rozměrů. My tři máme noc strašně rádi. Je to taková nenahraditelná atmosféra. Hlavně je na ní krásný to, jak se člověk stává svým způsobem svobodnější –  částečně i o tom je naše deska. Jinak, co se týká textů, jsou většinou lyrický. Já si moc nepotrpím na nějaký dějový linie. Jsou to prostě všechno niterní pocity, který se vážou k něčemu, co člověk prožil. Je tam písničková trilogie, která popisuje různý pohledy na lásku: když jsi ten, kdo odmítá, ten, kdo je odmítaný a pak je tam písnička „First Light“. Ta je o spojení toho nejlepšího, toho pravýho. Takže „First Light“ je v podstatě „ta pravá“. Když se k těm textům vracím zpětně, vidím v nich věci, který jsem třeba prožil až po tom, co jsem je napsal a hrozně by mě bavilo, kdybych to tam viděl nejen já, ale i lidi, který to budou poslouchat.

Texty tedy skládáš ty, Mathieu. Jak jste na tom s hudbou?
Mathieu: Na tom se podílíme všichni, což nám přijde jako nejlepší varianta, protože si za každou písničkou chceme stát všichni tři. Pokud by s ní přišel jeden a prostě to nějak naservíroval, tak to nemůže fungovat. Jsme strašně sebekritičtí a snažíme se koukat co nejvíc za hranice. Máme to nastavený tak, že v těhle věcech má každej právo veta.

Michael: My ty songy nechrlíme, děláme jich docela málo, protože toho právě spoustu zahodíme.

Richard: To je věc, která mě napřed hodně překvapila, když jsem se ke klukům připojil. To jsme furt něco měli, měli a najednou jsme zjistili, že vlastně nemáme skoro nic! (smích)

Mathieu: To proto, že ty starý písničky, který jsme dělali na začátku, se nám přestaly líbit. Většinou se dostaneme do fáze, kdy zjistíme, že toho máme míň, než před tím. Na druhou stranu, za tím, co už máme, si opravdu 100% stojíme.

Všichni tři se naplno věnujete kapele, do toho studujete. Jak to stíháte?
Michael: To právě nestiháme.

Mathieu: Tenhle semestr je opravdu tragickej. Já v tý škole skoro nebyl. Živý hraní prostě milujeme a chceme do kapely dávat maximum! Věnujeme tomu full time a veškerý věci si děláme sami. V podstatě všechno, co vidíš kolem A Banquet, je práce nás tří. Tím, že to chceme dělat trochu jinak, než je tady běžný, nám to zabírá hodně času. Opravdu to děláme tak na 150 % a to se se školou, pokud by to chtěl člověk dělat rovnocenně, nedá zvládnout.

Když toho máte tolik, uvažujete do budoucna o manažerovi?
Mathieu: Máme jednoho kamaráda, kterej nám bude pomáhat s turné po Slovensku, což je velká úleva. Pro nás je ale strašnej problém sehnat někoho, kdo by nám vyhovoval. My obětujeme kapele maximum a očekáváme to samý od člověka, kterej by s náma měl spolupracovat. Na nikoho takovýho jsme tady ještě nenarazili. Měli jsme schůzku s pár lidma, ale podmínky, který z toho vyplynuly, pro nás byly naprosto nevyhovující, takže jsme se rozhodli, že půjdeme tou, samozřejmě ještě složitější, cestou. To je takovej náš styl. Ale mám pocit, že to všechno byly dobrý rozhodnutí. Hodně nás to vyčerpává, ale na druhou stranu, máme to nějakým způsobem pod vlastní kontrolou.

Richard: Víme, že když se něco zkazí, tak jsme si to zkazili sami, a když se něco povede, tak na tom máme zásluhu my tři. Mathieu: A hlavně tady je problém, že my se snažíme koukat za hranice – už od začátku. Tady pro to nejsou vytvořený žádný podmínky. Ani jedna agentura tady neposkytuje žádnej větší servis, kterej by koukal dál, než na Slovensko. To je pro nás strašně omezující, a proto jsme nebyli schopni se s nikým dohodnout.

A co festivaly? Zvažovali jste účast třeba na Rock for People, kdy vás v rámci soutěže „Udělej si svůj festival“, mohou fanoušci pomocí hlasování dostat na stage?
Michael: My nejsme moc příznivci tady těch soutěží, protože zase nechceme být nějakým způsobem zařazený třeba „tohle je vítěz soutěže Coca-Cola pop star“ nebo „vítěz RGM“.

Mathieu: To se pak s tebou nese pořád.

Michael: My se obracíme k původním kapelám v šedesátkách, sedmdesátkách, ty si to opravdu vydřely a vyjezdily. Proslavily se, protože byly vážně dobrý a ne proto, že je objevila nějaká soutěž. Nám tenhle moderní způsob vytváření kapel není sympatický. Navíc, nám přijde zbytečný otravovat fanoušky nějakým hlasováním. Dělá to každá kapela a ty lidi jsou tím fakt zpruzený.

Mathieu: My se snažíme hledat nějakou vlastní cestu vůbec v tomhle přístupu k fanouškům.

Jakou vlastní cestu?
Mathieu: Jde nám o to, aby mezi námi a fanoušky nebyla nějaká bariéra, hodně nám záleží na vzájemné komunikaci jak na koncertech, tak online. My si ceníme každýho novýho fanouška, nejsme typ kapely, který by to bylo jedno. Už jsme je zapojovali při tvorbě promo materiálů, kdy nám psali promo text a vymýšlíme další projekty s využíváním nových médií, to nás hodně baví!

Stáhněte si debutové EP od A Banquet zcela ZDARMA!

--A Banquet na Facebooku, na Twitter, na Myspace,  Bandzone profil, oficiální stránky A Banquet--

První oficiální videoklip A Banquet:

Fotogalerie

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama