Bond v Quantum of Solace přitvrdil, nemáme o něj strach
Quantum of Solace, už dvaadvacátá bondovka v pořadí, stálo před nelehkým úkolem, srovnatelným možná tak trochu s nervózním očekáváním Casina Royale. Zatímco předchozí film musel přesvědčit, že všemi odmítaný nový představitel agenta 007 Daniel Craig je dobrou volbou pro nové špiónské eskapády, od Quantum of Solace se očekávalo potvrzení toho, co se nadmíru dobře v Casino Royale potvrdilo.
Agent s povolením zabíjet vykročil v novém stylu a přitvrdil jak v akci, tak i zejména v psychologii, kdy je nám postava britského špióna se slabostí pro slabší pohlaví podána v lehce odlišném pojetí oproti „mytologii“ budované předchozími filmy. Režisér Marc Foster (Ples příšer, Hledání Země Nezemě, Lovec draků) se ještě před natáčením dušoval, že právě tato linie je to, co ho na bondovce lákalo. Bohužel, výsledek tomu ne úplně odpovídá.
Film jako automobilová honička
Quantum of Solace navazuje přímo na konec Casina Royale. Intro tentokrát neztrácí čas s nějakým budováním atmosféry a přímo nás vrhá do automobilové honičky. A přesně takové je celé Quantum of Solace – žene se nezadržitelně dopředu, jedna akce střídá druhou a Bond proplouvá dějem nenuceně, jako by snad věděl, že to celé je vlastně jen film. Tam, kde byl silný Campbell, když nám zlehka načrtával psychologický profil Bonda, jeho zvláštní, takřka rodičovský vztah s „M“, Foster znatelně ztrácí. Zatímco Casino Royale nás k Bondovi přimklo, Quantum of Solace nás od postavy odtrhává a Bond se skoro navrací do kolejí už jednou opuštěných. Ano, dostává sice i tady do těla, ale ona fyzičnost nemá tu sílu a přesvědčivost jako pod vedením Martina Campbella. Přestáváme mít o Jamese Bonda strach, což na Casinu Royale bylo možná to nejpřínosnější.
Podívejte se na ukázky z filmu
http://www.youtube.com/watch?v=Q4jY8WxcFMo
Psychologie tu hapruje na mnoha frontách. Přitom člověk by od „artového“ režiséra typu Marca Fostera čekal lepší zvládnutí postav. Umíněnost, s jakou scenáristi i režisér potlačují v Bondovi jakékoliv větší citové výlevy, svědčí na jednu stranu pro autorský záměr jednat s touto postavou v duchu jeho „ranařské“ poetiky, o to víc ale právě v tomto nedostatku citu vynikne kostrbatá bondgirl Olga Kurylenková, která si citový výlev ve filmu neodpustí. Horší je, že vy celou dobu víte, že má problém a že přijde čas, kdy se bude muset Bondovi vyplakat na rameni. A když ten čas přijde, zpověď osudem zkoušené ženy bude přesně taková, jaká jste se báli, že bude.
Bond působí dojmem panáka
Problém je, že Fosterovi úplně nesedí ani akční pasáže, na kterých film staví. Napoví už úvodní titulky, kdy automobilová honička působí díky podivnému střihu neohrabaným dojmem, a jak se později ukáže, střih ruší i na několika dalších místech. Foster jako by se ani nesnažil vnést do akčních pasáží něco ze sebe – místo toho jen „módně“ přebírá akční sekvence například z Bourneova ultimáta (honička po střeše a skákání do oken, zápas „na tělo) a dosazuje do nich Bonda. Když už má možnost na invenční akční sekvenci (opera), trestuhodně nevyužívá celého jejího potenciálu. Bond tu tak víc než cokoliv jiného působí dojmem panáka, kterému Foster diriguje každý jeho pohyb a nutí ho prolézat atrakcemi. Díky tomu se dostane skoro na každý myslitelný dopravní prostředek – je na motorce, v autě, v letadle, na lodi a kam se vrtne, tam mu samozřejmě jde o život.
Není to tak, že by ale všechno bylo špatně. Tam, kde vás nepřesvědčí scénář svou dějovou linií, potěší naopak některé dialogy a britsky suché bondovské hlášky. Jeden ze zahraničních kritiků charakterizoval Quantum of Solace jako druhý díl v trilogii, což není úplně marný postřeh. Film opravdu působí jako předěl, přestupní stanice, kde zůstává až příliš mnoho nedořešených témat a nedohraných dějových linií. A jestli mě v něčem Quantum of Solace přesvědčilo, tak v tom, že Daniel Craig je ideální představitel „nového typu“ Bonda. Nevím jak pro vás, ale pro mě je to dostatečné množství útěchy.
Quantum of Solace
USA, 2008
Režie: Marc Foster
Hrají: Daniel Craig, Olga Kurylenková