Štítek Reklama
14. 5.2012

Charlie Straight: Máme teď větší svaly!

  • Článek
Více článků jako tento

Vtipkují při focení, při přípravách na rozhovor i během něj. Zároveň se ale netají až dětskou radostí z úspěchu, který jim přinesla nová deska Someone With a Slow Hearbeat. "Máme teď víc koncertů než kdykoliv před tím," říkají Albert Černý a Jan Johnny Cienciala z Charlie Straight. Aktuálně se kapela chystá na pražský křest desky 16. května v Paláci Akropolis, kde se bude mimo jiné... rozkrývat tajemství parfému, jímž kapela obal alba přelila.

Someone With a Slow Hearbeat
očima a ušima Alberta Černého

How Do You Like My Earrings?
Když jsem jel ve druháku do školy do Olomouce vlakem, potkal jsem v kupéčku kamarádku z Třince. Měla divné náušnice. "Líbí se ti? Přijdou ti cool?" "Hmm, docela jo," řekl jsem jí. Byly prostě divné. Hned mi vysvětlila, že to jsou šroubky, které doktoři vyndali z čelisti jejího přítele. Měl ji zlomenou, ale už mu srostla.

Changing Trains 
Nedávno jsem napsal nějakou novou písničku a tour manažerovi Vojtovi se líbila. Říkal, že ho oslovila na první poslech podobně jako Changing Trains. Byl jsem rád. Changing Trains je o tom, že pro všechno musí člověk něco obětovat. Na druhou stranu to ale stojí za to, protože vás díky tomu může potkat něco neuvěřitelného. "Maybe it's just a start of something new and better." Většinou je to otvírák na našich koncertech a vždycky mě nakopne.

Tiger in Your Heart
Když mám někoho rád, nezáleží na tom, co ten člověk dělá nebo říká, ale prostě ho miluju a věřím v něco dobrého a někonečněho. Náš basák Johnny dal jednou ségře knížku Tracyho tygr Williama Saroyana a já  jsem si ji na pár dní ukradl pro sebe. "I thought I saw a wild tiger nobody else could see." Možná to s tím souvisí, možná ne. Možná se mi jenom líbí tygrované legíny a vysoké podpatky, ale to bych kecal. Tuhle písničku mě hrozně baví hrát živě, hlavně začátek.

Coco
Když někde říkám, že je deska Someone With a Slow Heartbeat až příliš autobiografická, tohle je důvod. Podívejte se na tričko, co mám na sobě v klipu. To nevymyslel Tomáš Zilvar z časopisu Vice, který klip režíroval. To jsem normálně nosil, protože jsem to tak cítil.

Too Many Knives 
O téhle písničce vám nic neřeknu, je to tajemství.

Something New
Věříte na reinkarnaci? "You will be me and I will be you." Aaaaaah! Vždycky si to na koncertech strašně užívám! Brzy se na našem youtube objeví živá verze Something New ze SaSaZu. Je v ní něco kouzelného, uvidíte. Fascinuje mě představa, že vidíme jenom čast světa. Třeba strom je stejně tak velký i pod zemí. Někdy si při Something New říkám, že se těším, až budu mít děti.

Someone With a Slow Heartbeat
Nedávno jsme v Brně dotočili nový videoklip na tuhle písničku. Když najdete v životě někoho zvláštního, možná zjistíte, že se na svět dívá stejnýma očima jako vy nebo že v očích ostatních jste oba z jiné planety. A to je přesně ono! Při natáčení písničky Someone With a Slow Heartbeat ve studiu s Guyem Fixsenem jsme se s klávesákem Michalem dohadovali, jestli tam zůstane takový ten "kolovrátek" podobný flétně (je to mellotron), nebo ne. Já jsem byl proti... Ale přesvědčili mě a udělali dobře.

Stuck in the Mud 
Po koncertě na jednom majálesu za mnou přišla jedna holka a se smrtelným výrazem ve tváři mi oznámila, že jsme měli zahrát Stuck in the Mud. "Proč jste to nehráli? Já jsem kvůli tomu přišla na koncert." Bubeník Pavel si ve zkušebně vyrobil speciální trash-činel z několika činelů, tamburín a půl kila kobercové pásky. Slyšíte to tam? Musíme ještě vymyslet, jak to bude dělat na koncertech.

Institutions of the World 
V téhle písničce máte konečně příležitost ocenit zpěv našeho basáka Johnnyho. "I'm so lonely, I'm so lonely." Mám to místo v Institutions rád. Je to, jako když s někým probdíte celou noc a pomalu svítá. Tahle písnička vznikla, když jsem nastoupil na vysokou v Olomouci a nevěděl jsem si s tou byrokracií rady. "Institutions of the world, I'm so tired of this game." V bookletu jsem naschvál použili jednu fotku z New Yorku, která se k tomu hodí a celé to najednou chytne nový rozměr. Víte, co myslím?

45 Days In Tokyo 
V Tokiu jsem nikdy nebyl a možná proto jsem ji napsal, aby nás to s Charlie Straight motivovalo se tam vydat. Před odjezdem na nahrávání desky jsme si od známého půjčili takový menší cimbál. Ten je tam hodně slyšet. Text v bookletu obsahuje reálné telefonní číslo, kam můžete teoreticky zavolat. Zajímalo by mě, kolik lidí už to zkoušelo.

 

Charlie Straigh v létě

V létě se můžete na kapelu vydat na Votvírák, Rock for People, Sázavafest, Colours of Ostrava nebo na Grape festival na Slovensku.  

S novou deskou Charlie Straight Someone With a Slow Heartbeat se objevilo i poměrně dost kritických článků, které vás obviňují třeba z laciného kopírování britských vzorů nebo emoční prázdnoty. Byli jste na to po téměř stoprocentním úspěchu prvního alba She´s a Good Swimmer připraveni?
Johnny:
Když neznámá kapela vydá desku, která se nelíbí, nikdo nemá potřebu se o tom zmiňovat. Ty reakce jsou podle mě signálem, že Charlie Straight jsou víc v povědomí. A možná někomu vadí, že jsme teď populární. Nezdá se mi ale, že by kritiky bylo tolik, vím tak o dvou o třech článcích. Pro nás je nejdůležitější, jak naši hudbu vnímají lidi, s nimiž spolupracujeme a kterým věříme.

To je kdo?
Johnny:
Třeba Michal Novák, který produkoval první desku. Říkal nám, že Someone With a Slow Heartbeat není na první poslech, ale teď je z ní nadšený.  
Albert: Nebo kluci z Republic of Two, Honza Muchow a taky naši fanoušci. Když přijdeš na křest desky, která je ke stažení teprve týden, a před tebou stojí třeba padesát lidí, kteří si písničky z nové desky zpívají, protože si je za týden naposlouchali a naučili se slova… Musím to zaklepat, ale na nás teď chodí lidi víc než kdykoliv před tím.

Objevujete se v časopisech, byli jste na rozhovoru v Českém rozhlase, do své talk show si vás pozval i Jan Kraus. Budete mít tedy i výrazně víc nabídek ke hraní.  
Albert: To je na tom to nejlepší! Za červen, červenec a srpen máme tolik hraní, že jsem zvědavý, jak to zvládneme. Jak to zvládnu odzpívat.
Johnny: Taky přejezdy jsou náročné. Jeden den hrajeme v Karlových Varech, druhý den v zahraničí tisíc kilometrů daleko.

Video: Charlie Straight u Jana Krause

Jak vypadají dny, kdy jsou Charlie Straight na cestách? Co v autě děláte, spíte? Jíte? Hrajete hry?
Jan:
Máme řidiče Vojtu (píše blog How I Met Charlie Straight, pozn. red.), někdy jezdíme i se zvukařem Kubou a s pódiovým technikem. Když jedeme jenom my, řidič a zvukař, může se atmosféra ve voze za chvíli přejíst. Jezdíme spolu už několik let, velmi dobře se známe a dokážeme předpovídat, co kdo řekne. Takže s sebou čas od času vozíme i lidi „zvenku“, třeba naši manažerku Míšu (v blogu HIMCH se dozvíte, že od té doby, co kapela vozí Míšu, se v autě daleko častěji mluví o sexu ). Anebo nějakou fanynku.
Albert: Ale to spíš náhodně. Třeba když se ozve na Vojtův blog, že by na daný koncert chtěla vyrazit.

Řada recenzí zmiňuje, že nová deska je výrazně méně rozverná než debut She´s a Good Swimmer. Jaký je podle vás největší rozdíl mezi Charlie Straight v roce 2008 a dneska?
Albert:
Podle mě mám z nošení nástrojů větší svaly. Ale vážně. Už nejsme tak naivní, v písničkách se odráží, co jsme prožili. Ta deska je taková, protože takový byl můj život. A taky se na ní poměrně výrazně podepsal producent Guy Fixsen (rozhovor).

Jak to vypadá s vaším vysněným hraním v cizině?
Albert:
Soustředíme se na Německo, v Mnichově máme manažera Andiho. Koncem dubna jsme měli koncert v super mnichovském klubu Atomic Cafe. Na podzim bychom chtěli v cizině hrát víc, třeba to vyjde.

Uživí se v téhle době Charlie Straight hraním?
Albert: Ještě úplně ne, ale tenhle si možná už brzy splníme.

Zpátky k aktuální desce. Albert nám ke každé písničce napsal pár postřehů, jen u Too Many Knives stojí: O téhle písničce vám nic neřeknu, je to tajemství. Neřekneš o tom nic ani v dnešním rozhovoru?
Albert:
  Ne. Bude to tak nejlepší.

Písničku jste nahrávali v kostele…
Johnny:
…bylo to v evangelickém kostele v Třinci, na varhany a trochu rozladěný místní klavír. Řekli jsme si, že to bude znít líp, než kdybychom něco tahali z počítače. Nahrávali jsme tam jednou v noci, náš klávesista Michal má totiž klíče.

Kde je vzal?
Johnny
: Kdysi tam hrával na svatbách na varhany. Ted už na to tedy nemá moc čas, ale klíče mu zůstaly.

Poslechněte si: Charlie Straigh v YouRadiu

Neprozradíte ani to, kdo jsou postavy v písničce Dear Jack & Stacey?
Albert
: Jack je kluk z Glasgow, se kterým jsem si psal. Pak ale jednou neodepsal a už se neozval. Nebyl pro mě sice úplně důležitá osoba, ale přesto jsem si říkal, jak je zvláštní, když někdo zmizí beze stopy ze světa. Pak jsem se o tom s někým bavíl; v písničce je to právě Stacey, která ti říká, že si z toho nic nemáš dělat, že je to v pohodě. Dost možná, že ona ví něco, co já ani netuším.

V textu k písničce 45 Days In Tokyo máte v bookletu na jednom místě napsané telefonní číslo. Podle předvolby se ale zdá, že do Japonska nevede, a navíc je moc dlouhé…
Albert:
Super! Konečně se na to někdo zeptal! To číslo je trochu změněné. Musíš si z něj nejprve nějaká čísla odečíst.

To přeci nikdo nebude dělat. Ty jsi to zkoušel?
Albert:
Jednou ano. Ale stejně to nezafungovalo. Ať to čtenáři zkusí!

V Changing Trains zpíváš o tom, jak s každým koncem může přijít něco nového, lepšího. Co nového potkalo v době od vydání desky vás?
Albert:
Samé lepší věci! Moje sestra Karolína mi dlouho říkala, abych se podíval na film Mr. Nobody. Pořád jsem to přecházel, až jsem jednou neměl co děla a film jsem si pustil. Líbilo se mi to poselství, že je jedno, jak se v životě rozhodneš, protože důležitý je právě ten proces; všechno další se pak nějak vyvine. Když teď hrajeme Someone With a Slow Hartbeat, zpívám tam what will happen next/Mr. Nobody knows.

Obal desky Someone With a Slow Hartbeat jste přelili poměrně silnou vůní. Co je to za vůni?
Albert: Johnnyho extrakt.
Johnny: Je to tajemství. Postupně budeme odtajňovat, o co jde.
Albert: Ale někteří už to ví, protože se na to zeptali.

Vždyť já se taky ptám.
Johhny:
Ale ty to napíšeš do rozhovoru.

Ano, napíšu.
Albert:
Ne ne, musíš tam napsat, že tajemství parfému rozkryjeme na pražském křtu 16. května v Paláci Akropolis. Tam budeme stříkat z voňavých pistolek.
Johnny: Říkali jsme si, že když kapela hraje na pódiu, zaměstnává zrak a sluch, takže by to chtělo ještě jeden smysl. Proto vůně, tedy čich. Chtěl bych, abychom to jednou fungovalo i naživo; mít stroj, který během jednotlivých písniček vypouští podle jejich atmosféry různé vůně.

Alberte, říkal jsi, že film Mr. Nobody sis pustil ve volném čase. Znamená to, že i Charlie Straight mají nějaký čas? Jak ho rádi tráví?
Johnny:
Třeba včera jsem maloval byt. Jinak se veškeré moje záliby točí kolem hudby.
Albert: Dlouho jsem si myslel, že neexistuje nic jiného než kapela. Ale teď jsem pochopil, že to tak není. Že třeba taky můžu jít ven na kolečkové brusle.

  • fotografie fotografie fotografie fotografie fotografie

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama