Colours, den 4: Janelle Monáe posadila všechny na zadek

ondrejbambas

Nálada zůstala dobrá, meteorologické zprávy měly stejný scénář jako předešlé tři dny, lidí ubylo. Spousta lidí kvůli práci areál v neděli opustila. Pro ty, kteří mohli zůstat, bylo přichystáno příjemné loučení ve společnosti komorního Finka a černobílé show Janelle Monáe, s příslibem dalšího, ještě lepšího ročníku.

Poslední den prostory festivalu Colours of Ostrava prořídly na příjemnější množství. První hodiny tomu ale nenasvědčovaly. V Gongu se v pravé poledne hrála populární hra s Bárou Hrzánovou Hrdý Budžes a fronty se tvořily už od otevření areálu v jedenáct hodin.

Neděle byla hodně zaměřena na domácí kapely, kdy vystoupili i nejčerstvější objevy Goodfellas a A Banquet. Folkovým příznivcům hrál písničkářský Cirkus Cermaque nebo večer na rodné hroudě zpívající chachaři Buty.

Hodně zvídavých párů očí přilákala konžská banda vozíčkářů Staff Benda Bilili. Podobně jako předešlý večer Hugh Masekala, i oni dokázali pobavit a rozpohybovat všechna těla svým mixem různorodých černošských stylů.

Písničkář Fink v bekovce a "džísce"
Po vzoru Portico Quartet přivezl na Colours temné stíny a vypjaté ticho před bouří i Fink ze stáje ostrovního labelu Ninja Tunes. Tato podoba byla však odehrána ve folkovém duchu, s kytarou. S bekovkou a v džínové bundě za doprovodu bubeníka Tima Thortona a basisty Gue Whittakera proplul Fink ve své hodince s lehkostí francouzského korzára.

Stále více oblíbený rakouský Parov Stelar Band má u nás od první vyprodané návštěvy v Paláci Akropolis vybudované dobré jméno. Tentokrát se vydal mimo Prahu, aby prvně českým fanouškům představil své nejnovější album The Princess.

I přes nejrozjařenější reakce u klasik Chambermaid Swing a Catgroove byly vřele přijaty i princeznovské Jimmy´s Gang a All Night. Dále ale působili některé další kousky monotónně a z jejich fádnosti je vytrhnula až energická sóla dvojice dechových nástrojů. Nějakou dobu ještě swingové tanečky budou bavit, aby se však po módní vlně balkánského akordeonového disca nezačaly zajídat. Pro Janelle Monáe každopádně skvělá předkapela.

Hollywoodský večírek s Janelle Monáe
Přesně tam, kde Parov skončil, Janellini Androidi po drobném zpoždění a vleklém intru převzali štafetu. Swingového módu jen šetrně využívali k okořenění hravého R&B, které zní z jediného (oficiálního) alba Janelle, The ArchAndroid.

Scéna byla jednoduchá, celé oděna do černobílé barvy a ve stylu pravých hollywoodských večírků čítala na desítku hudebníků se dvěma vokalistkami. Doprovodná kapela tvořila jeden symbiotický organismus s přesně nacvičenou choreografií.

Po vzoru desky konceptuální vystoupení bylo rozděleno na čtyři části: Exposition (Úvodní výklad), Rising Action (Rostoucí akce), Climax (Vyvrcholení) a přídavkovou Denouement (Rozuzlení). Rozjetý vlak se po nezastavitelném úvodu zmírnil ve skvělém ploužáku Chaplinovo Smile z druhé série písní.

Odhalení zápletky přišlo s Vyvrcholením, odstartovaným hitem I Want You Back, v němž bylo těžké rozeznat zpěvaččin hlas od Jacksonova originálu, a ukončeným dvojicí nejznámějších singlů Cold War a Tightrope. Publikum si nesměle vytleskalo přídavek s bondovkou Goldfinger

Janelle Monáe svým vystoupením vytvořila krásnou poctu legendám žánru (trochu degradovanou špatným nazvučením). Stihla krom výše zmíněných odkázat moonwalkingem na samotného Michaela Jacksona, pláštíkem na soulového krále Jamese Browna a stagedivingem na lásku k rocku. Těch připodobnění se dalo ale jistě najít více. Na každý pád svou českou premiérou sympaticky uzavřela první kapitolu „nového“ festivalu.