Disclosure: Rodiče nám z muziky udělali zábavu

Zatímco jejich britští kamarádi chodí do školy, sourozenci Guy (23) a Howard (20) Lawrencovi alias Disclosure jezdí se svou debutovou deskou Settle po světových klubech. Před pražským koncertem v SaSaZu jsme s Disclosure mluvili nejen o turné, ale i o tom, jak jim James Blake poslal rozbor písničky.

Prosadili jste se hodně brzy, k hudbě jste si udělali vztah už jako děti, protože rodiče byli hudebníci. Museli vás k hraní nutit, nebo jste k němu měli od začátku pozitivní vztah?
Howard: V hraní nás podporovali. Po celém domě jsme měli nástroje, tak nám z toho udělali něco jako zábavu. A nikdy nás do ničeho nenutili, muziku máme rádi od dětství, poslouchali jsme oblíbené písničky a učili se je na nástroje.

Změnily se nějak vztahy s vašimi vrstevníky ze školy? Vyrazíte si s nimi ještě?
Howard: Ne, ven s nimi nechodíme. Jenom si povídáme.
Guy: Neee. Když přijedeme domů, samozřejmě, že jdeme ven s našimi přáteli, ne s hudebníky. I když můj nejlepší kamarád dělá v managementu, další dobrý kamarád zase v bookingové agentuře. Howardovi kámoši jsou ale většinou stále ve škole.

Poslechněte si Disclosure v Youradiu
DISCLOSURE V PRAZE: Hvězdy s dětskou tváří předvedly dospělou show

Jaký je rozdíl mezi vašimi starými kamarády a těmi novými z prostředí showbusinessu?
Howard: Jsou mnohem starší. Mým starým kámošům z domova je devatenáct, těm odjinud okolo pětadvaceti.
Guy: Jsou to teď všechno hudebníci, producenti, zpěváci, lidé z hudebního průmyslu. Také členové našeho týmu jako osvětlovači nebo zvukaři jsou teď naši dobří přátelé.

Jak velká je vaše produkce?
Guy: Na pražskou show je nás šestnáct, ale minulý týden v Alexandra Palace bylo 25 členů, protože tam dorazilo asi deset a půl tisíce lidí.
Howard: Pro Prahu jsme z velkoleposti naší show museli malinko ubrat, ale pokud se budeme bavit o našich plnohodnotných show, jsme s nimi velice spokojeni. Připravovali a šetřili jsme na to dva roky.
Guy: V podstatě jsme ale jen upgradovali naše předešlé pódium, na kterém jsme měli jednu obrazovku uprostřed. Teď máme tři. Taky máme po pódiu různě instalované kamery, které snímají nejen nás, ale i tancující obecenstvo, tudíž je celá show více interaktivní.
Howard: Chceme se vyvarovat toho, o čem jsou obvykle živé koncerty taneční hudby: stát za stolem, hrát z laptopu a jinak nic moc nedělat. Chceme, aby bylo vidět, co celou dobu děláme.

Dodatečné DJské sety přidáváte ke koncertům běžně?
Guy: Ano. Rádi jdeme po živém setu udělat další party, baví nás hrát DJské sety na afterparty.
Howard: Někdy nemáme čas, protože máme další koncert následující den. Zítra ale máme volný den ve Vídni, tak si to jdeme do Roxy užít.

Hrajete během setů nové písničky?
Howard: Hrajeme novou verzi F For You s Mary J. Blidge a taky ukázky nevydaných tracků.

Liší se nějak reakce publika během živého koncertu a DJ setu?
Howard: Během živého vystoupení všichni tancují, chtějí ale taky vidět, co se děje na pódiu.
Guy: Je to více o projekcích, produkci a o tom, co přesně v který moment děláme, vznikají momenty úžasu a mírného zklidnění. To při DJingu chceme jen to, aby lidi tancovali, ukázat jim, jaký máme vkus a co nás ovlivňuje. Živá show je Disclosure, set je jen pro zábavu.

Když jste začínali, poslali jste svou písničky Jamesi Blakeovi, který se vám ozval zpět. Vracíte to teď mladým muzikantům, kteří se vám ozývají? Odpovídáte jim?
Howard: S naším managementem řídíme label Method, přes který nacházíme schopné lidi a pomáháme jim vydat muziku – třeba  jako v případě Friend Within, kterému před několika měsíci vyšlo EP s písní The Renegade. Ale s Jamesem Blakem to byla zvláštní historka. Poslali jsme mu zprávu s dotazem, co si myslí o naší skladbě, a on nám vrátil asi čtyři nebo pět odstavců s detailním rozborem.
Guy: Přáli bychom si, abychom to mohli dělat jako James. V té době se teprve stával hvězdou a měl 2000 folowerů. Přes Soundcloud a Twitter nám chodí denně deset nových zpráv a my bohužel nemáme čas to všechno procházet, daleko snazší proto je, když nám management posílá věci, co za něco stojí. Já si krom toho ale také kupuju nahrávky umělců, o nichž jsem v životě neslyšel.

Písničky na albu Settle z mého pohledu fungují o něco lépe samostatně, není pak tak velký rozdíl v houseovějších věcech a pomalejší Help Me Lose My Mind s London Grammar, která se od zbytku liší.
Howard: Právě proto jsme ji dali na desku. Aby to celé nebylo tak nudné.

Dobře, ale nepřemýšlíte o tom, že byste vydávali třeba jednou za měsíc jenom singly?
Guy: A nevydali žádné album? Ne, určitě chceme vydat desku, ostatně už jsme se upsali k dalším třem, takže musíme.

S kým dalším byste rádi spolupracovali? Přiřazujete si k písničkám konkrétní hlasy?
Guy: Někdy. Když nahráváme, obvykle tam dotyčnou osobu nemůžeme okamžitě mít, takže písničku nahrajeme s "cizím hlasem v hlavě" a zpěváka či zpěvačkou oslovíme později. Je ale samozřejmě lepší nahrávat v jedné místnosti, jak jsme dělali třeba skladby Latch se Samem Smithem, White Noise s AlunaGeorge nebo Help Me Lose My Mind se zmíněnými London Grammar.
Howard: Kdybychom měli jen skladby s těžkým techno beatem, London Grammar by do toho nikdy nešli.
Guy: Než jsme se s nimi osobně potkali, nevěděli jsme, jací jsou doopravdy. Pak jsme zjistili, že jsou stejně klidní jako jejich muzika, takže jsme mohli napsat podobně vyklidněný song.

Máte něco jako vysněnou spolupráci?
Howard: Máme pár jmen, se kterými bychom chtěli spolupracovat. S některými už teď skládáme, ale víc k tomu momentálně nemůžu říct.