Štítek Reklama
23. 4.2013

Divokej Bill: Někdy se nemůžeme zbavit dojmu, že jsme komedianti

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Divokej Bill - Autor fotografie: Foto Supraphon

Patnácté narozeniny oslavila úvalská skupina Divokej Bill deskou s příznačným názvem 15. A pochvaluje si, že i po tolika letech se jí daří hrát hrát a zpívat jako typická česká kapela. "Nemám rád, když někdo nad českou muzikou ohrnuje nos. Přijde mi to jako póza," říká zpěvák a textař Vašek Bláha.

Divokej Bill jede patnáct let na stejné hudební vlně. Je vůbec možné se po takové době skladatelsky nevyčerpat?
Štěpán Karbulka (zpěv):
Těžký.
Vašek Bláha (kytara, zpěv): Novou desku jsme dávali dohromady čtyři roky, některé nápady jsou o hodně starší.

Zdá se mi, že na novince ještě o něco „lidovější“, jestli je něco takového u vaší kapely ještě vůbec možné.
Vašek:
Tím líp (směje se). Je to náš cíl. Samozřejmě jsme nezamýšleli žádné velké umění, pořád chceme dělat písničky pro lidi, v tom je naše síla.

Poslechněte si Divokýho Billa v YouRadiu

Patnáct let existujete téměř v nezměněné sestavě. Nelezete si někdy na nervy?
Roman Procházka (kytara):
Na rovinu, lezli jsme si na nervy už mnohokrát. Ale jde nám o společnou věc, která nás drží pohromadě.

Je to jen muzika?
Roman:
My se kamarádíme už hodně dlouho. Se Štěpánem jsme chodili do mateřský školky, s Vaškem na gympl... Scházíme se nejen ve zkušebně, ale i mimo.
Vašek: Je to znát nejen v muzice, ale i v tom, jak nás lidi vnímají. V dnešní době se kapely dělají i tak, že se poskládají z různých talentovaných lidí z celé republiky. My ale bydlíme všichni dohromady na pětníku. Je to super.

Divokej Bill 15 Tour

Na turné vyrazí kapela 11. května 2013 koncertem v Jihlavě. „Budeme hrát co nejvíc věcí z nové desky a samozřejmě všechny hitovky a pecky, které se nám dobře hrají,“ říká kapela.

Termíny koncertů:

11. 5. Jihlava

17. 5. Litvínov

18. 5. Ostrov u Karlových Varů

25. 5. Hlinsko

31. 5. Hradec nad Moravicí

1. 6. Brno

5. 6. Praha

7. 6. Rožnov pod Radhoštěm

8. 6. Olomouc

14. 6. Ostrava

15. 6. Břeclav

21. 6. Vlašim

22. 6. České Budějovice

28. 6. Liberec

29. 6. Plzeň

Prorazit dnes s kapelou není žádná legrace. Mám dokonce pocit, že to žádná legrace nebyla ani před patnácti lety, když jste začínali. Čím si vysvětlujete, že jste to dotáhli až sem? Zaplnili jste díru na trhu?
Roman:
Nějaká díra na trhu určitě byla, ale hlavně jsme si to vyjezdili. Nedávno jsem počítal naše koncerty a zjistil jsem, že jsme jich měli 120 za rok. Což je hraní každý třetí den.
Vašek: My jsme hlavně strašně chtěli. Když si představím, že bychom teď ve třiceti, pětatřiceti letech měli absolvovat to, co jsme absolvovali tenkrát… Tehdy jsme to všechno dělal s lehkostí, usínal s tím, vstával, všechno do toho investoval. A když na něčem pracuješ dlouhodobě, samozřejmě se to vrací.


Když jste nahrávali první album Propustka do pekel, bylo vám všem zhruba dvacet. Jak se ta léta promítla ve vaší hudbě? Zpíváte dnes o něčem jiném než tehdy?
Vašek:
Řekl bych, že už neděláme zbytečné chyby. Snažíme se nevyčerpávat na blbostech a soustředit se na dobré věci, naučili jsme se odpočívat.
Roman: Při nahrávání písniček jsme už schopni brát názory okolo. Vzali jsme si producenta Pavla Karlíka a nechali jsme se jím dost ovlivnit. Konzultuje s námi nejen muziku, ale i texty.
Vašek: Poprvé se mnou někdo probíral právě i texty. U nás je to tak, že máme refrén a jednu sloku, kterou meleme dokolečka, a ostatní sloky se dopisují až při nahrávání. U jedné písničky jsem měl pocit, že už je uzavřená, ale Pavel zcela oprávněně řekl, že text utíká od tématu, ztrácí tah na branku. Zkrátka abych ho zkusil přepsat a věnoval se jedné myšlence, která je dobrá.

Je 15 první album, na kterém máte producenta?
Roman:
Ne. Na Propustce jsme měli Magora (baskytarista Tří sester, pozn..red.), na téhle máme Pavla. Pavel nahrávku hodně ovlivnil, stejně jako tenkrát první desku hodně ovlivnil Magor.

Sledujete, co se v muzice děje kolem vás?
Vašek:
Sleduju všechno. Všechno mě zajímá.

Jak byste tedy charakterizovali českou scénu?
Štěpán:
Je tu málo těch, kteří hrají ryze česky. Mají unikátní muzikanty i zpěváky, ale když si pustím MTV, neuvidím mezi nimi rozdíl. To pro mě nejsou český kapely. Česky hraje Kryštof, Chinaski, Divokej Bill a ještě pár dalších kapel. Zbytek hraje evropsky.
Vašek: Nesnáším názory typu „českou muziku vůbec neposlouchám, to je sr****“. Stejně tak se mi nelíbí, když lidi pojmenovávají svoje děti Thobias a Cynthia. Naopak mám rád echt český kapely, a my jsme se vždycky snažili být echt český.
Vašek: Lidi bývají omámení tím, že anglickému textu nerozumí, což je pro ně obrovská výhoda.

Určitě ale taky posloucháš zahraniční kapely a neřešíš, že nerozumíš všemu, o čem zpívají.
Vašek:
Jasně, všemu nerozumím. Mám rád český i cizí kapely, jen nemám rád, když někdo ohrnuje nos nad českou muzikou. Přijde mi to jako póza.

Jeden známý hudební publicista nedávno v rozhovoru řekl, že se v Česku rodí čím dál tím méně zajímavých kapel. Souhlasíte s tím?
Roman:
Třeba kapela Imodium. Minulý rok jsme je viděli na naše, festivalu Ouvalskej bigbít. Imodium je hrozně podceňovaná kapela, která z pódia valí neuvěřitelnou energii. Před dvěma lety jsme vzali na turné kapelu Mother's Angels, objela s námi půlku republiky. Taky skvělá kapela, kterou nikdo nezná.
Vašek: Musíš to té kapele věřit, jenomže spousta z nich to „tam“ nemá. Nechci se nijak vychloubat, ale my to "tam" prostě máme. I když nás půlka národa nenávidí. Jsme normální lidi, v tom to je.
Roman: Když jedeme s partou na vodě a v kempu od vedlejšího ohně slyšíš, jak lidi hrajou Malování nebo Plakala, zahřeje tě to.

Poznají vás ti lidi v kempu u ohně?
Roman:
Někdy jo, někdy ne. Ale je to vtipný.

Divokýmu Billovi se jendu dobu nevyhýbaly potíže s alkoholem. Jak jste na tom teď?
Štěpán:
Jsme na tom skvěle.
Vašek: Byla to mladická nerozvážnost, teď jsme v pohodě.

Teď vás čekají koncerty. Zvládnete dvouměsíční turné?
Roman:
Ještě nevíme.
Vašek: Vzhledem k tomu, že jsme normálně zvyklí zvládat třikrát tolik, myslím si, že to profičíme s lehkostí. Najednou to skončí a bude se nám stýskat.

Letní festivaly nehrajete?
Roman:
Pojedeme deset koncertů na Slovensku, patnáct v Česku a možná přibudou nějaké zajímavosti, třeba hraní mimo republiku. Vypadá to, že skončíme na 35 až 40 koncertech za rok 2013. Dřív jsme hráli 150 a víc.

Ani takové klasické štace jako Rock For People letos nebudou?
Adam Karlík (housle):
Nebudeme hrát žádné festivaly. Tenhle rok je to tak, že po dvaceti měsících budeme hrát patnáct koncertů, a chceme, aby to lidi pochopili.
Vašek: Je to strategie, kterou držíme. Rok, kdy se udělá deska, jedeme turné k desce, další rok festivaly. Se všemi promotéry festivalů jsme tudíž už domluveni na příští rok.

Mluvili jste o Slovensku. Jakou tam máte pozici?
Roman
: Byli jsme tam dvakrát na samostatném klubovém turné, chodilo na nás v průměru 400 lidí. Jezdíme i na festivaly, kde nás lidi berou pozitivně.

Je nějaký rozdíl mezi českým a slovenským publikem?
Vašek:
Nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale když tam jedeme, připadám si jako před deseti lety tady. Jedeme tam s programem, který neslyšeli tolikrát. Pro Slováky jsme vybrali největší pecky, hrajeme svižnější set a tamní fanoušci byly kolikrát lepší než Češi. Šli do toho, pařili, zpívali; když Slováci zpívají česky, je to hrozná sranda.
Adam: Všechny kapely ti řeknou, že čím víc jedeš na Východ, tím jsou lidi uvolněnější. Nestydí se před sebou tancovat. To v Praze úplně není.

Tipli byste si, že vydržíte dalších patnáct let?
Adam:
Já bych si tipnul, že jo.
Štěpán: Doufejme v to.
Vašek: Je to taky otázka zdraví.

Dneska přeci hraje spousta kapel, jejichž členům je dvakrát víc než vám.
Vašek:
Uvidíme, jestli i za deset let budeme mít co říct. Kdyby to tak nebylo, radši bych z toho vycouval. Ale doufám, že se nám to nikdy nestane. Zatím máme co říct.
Adam: Jen nevím, jestli v šedesáti budeme moci hrát ještě třicet písniček za koncert.
Vašek: Někdy se nemůžu zbavit dojmu, že jsme komedianti. Někdy nás to nebaví, a pak je třeba oddychnout si. Jenomže když jsme měsíc doma a nic se neděje, sedíme v hospodě a slyšíme popátý ty samý kecy, uvědomíme si, jak je skvělý mít kapelu a někam jezdit. Máme možnost přísunu informací a nadhledu

 
Točíte desku, na které je deset patnáct písniček. Není to škoda, když na koncertě chtějí lidi slyšet pořád spíš provařené hity?
Adam:
To se stává, ale my se lidem stejně snažíme nacpat z nové desky co nejvíc věcí. Zjistíme, jak se jim líbí, a pak vybereme čtyři pět písniček.
Roman: Samozřejmě se řídíme většinou. Někdo řekne, že se mu líbí naše písnička Na západ...  Znáš ji?

Ne.
Roman:
...nám se třeba vůbec nelíbí.
Vašek: Každá kapela se snaží mít deset hitů na jednom cédéčku. To se ale málokomu povede. Na desce pak nějaká písnička zvítězí, tomu se říká hit. A lidi ho chtějí slyšet.

Vnímáte, že by se na vás za patnáct let šoubyznys nějak podepsal?
Vašek:
Vůbec. Jsem jen pyšnej, že máme Divokýho Billa. Občas si nějaký fanoušek myslí, že jsme cvičený opice a že na nás může pokřikovat, co chce. Štve mě to, ale patří to k věci. Nedávno jsem se byl projet na motorce s Fanánkem ze Tří sester. Pořád kolem něj byli lidi, chtěli se s ním fotit, říkal jsem si, jak to může zvládat. U nás to takový není.

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama