Štítek Reklama
2. 6.2012

Epica 19. 5. 2012 v Praze

  • Článek
Více článků jako tento

Holandská metalová kapela Epica vydala v březnu letošního roku již své páté řadové album Requiem for the indiferent. Už před samotným vydáním byly známé termíny turné. Bylo by skutečně zvláštní, kdyby Epica nezavítala již poněkolikáté do České republiky, do země, kde má velkou fanouškovskou základnu. Tentokrát došlo na Zlín (18. 5.) a o den později na Prahu.

 

Koncert se konal v Kulturním centru Vltavská, což samo o sobě podstatné není, ale byla to nejspíš poslední akce na tomto místě, které jsem se zúčastnila.  Proč? Že by bylo něco v nepořádku? Ale ne, byla jsem tam už třikrát a až na klimatizaci to bylo pokaždé skvělé.  To jen zastupitelstvo Prahy 7 schválilo utlumení činnosti KC Vltavská. Údajně se ale chtějí zasadit o to, aby se kulturní akce mohly konat i nadále… Uvidíme.

V prodeji byly i Meet & Greet vstupenky, takže ti, kteří si takovou vstupenku zakoupili, se s kapelou setkali a dostali dárky. Já jsem sice mezi takové nepatřila, ale koncert jsem si užila i bez toho. A s částí kapely jsem se setkala zrovna tak. To bych předbíhala.

Už kolem páté hodiny odpolední čekalo před domem několik fanoušků, k pouštění došlo až v 19 hodin, mezitím se utvořil poměrně dlouhý zástup čekajících – naštěstí se to obešlo bez tlačenice u dveří. Už v půl osmé večer se na podiu objevila první ze dvou předkapel.

Šlo o německou kapelu Voices of Destiny, kterou snad nikdo kromě těch, kteří si ji pustili den před koncertem,  neznal. To, čemu se říká gothic-metal a kde stojí v čele zpěvačka, přičemž se tam objevují tvrdé mužské vokály. Nic nového. Když tohle člověk vidí, říká si, zda toho už není moc? Nudní ale nebyli, oceňuji komunikaci s publikem. Vícekrát si je asi nepustím, možná na ně pomalu zapomenu. Hráli zhruba půl hodiny.

Po nich přišla na scénu v Čechách docela dost známá rovněž německá a rovněž symphonic/gothic-metalová skupina Xandria. Tentokrát s novou (snad už třetí, neli čtvrtou) zpěvačkou Manuelou. Byla jsem v rozpacích. Znějí úplně jinak, než jsem byla zvyklá z dob, kdy jsem kapely tohoto typu vyhledávala. Znějí jako staří Nightwish. Zpěvačka se snaží zpívat jako Tarja. No a víceméně se jí to daří. Proto ty rozpaky – nevím, jestli je to to, co chci. V každém případě mě ale bavili a troufám si říct, že bavili většinu těch, kteří přišli na Epicu.

Bylo po deváté hodině večerní, když se Vltavskou rozeznělo Intro; tedy Karma první track z desky, na který navazuje Monopoly On Truth, to už za ostatními členy přichází Simone, která zpívala  hned od začátku celkem čistě. Mark a Isaac, tedy oba kytaristé, dali hned na začátku najevo, že to nuda nebude! Jelikož tentokrát nebyly u pódia žádné zábrany, kytaristé se po většinu koncertu přiblížili na maximum k samotnému publiku.  Jako třetí přichází na řadu notoricky známá Sensorium, jedna z mých nejoblíbenějších.

Simone s publikem v porovnání s oběma předchozími zpěvačkami moc nekomunikovala, ale její ‚roli‘ zastal Mark, a to dokonale. Během koncertu zaznělo celkem 14 písni, z čehož došlo na průřez těmi nejznámějšími hity, zároveň bylo představeno (jen?) 6 písní z alba nového. Možná bych uvítala více písní z novinky, jestliže je to turné právě k té desce, na druhou stranu ale nutno podotknout, že jejich písně jsou celkem dlouhé, a tak kdyby měli dát větší důraz na album Requiem…, nemuseli bychom se dočkat dokonalých věcí typu Sancta Terra nebo Unleashed.

Po klipové Storm the Sorrow zazněla The Phantom Agony v poněkud nestandardní verzi. Přišlo mi to směšné vzhledem k názvu a celkovému duchu písně. Totiž byla to taková „jumping version“, přičemž blikala zajímavě světla. Ale líbilo se!

Přídavky zazněly rovnou 3. Předtím se chopil role hlavního komunikátora klávesista Coen, když vyzýval fanoušky k bujarému hluku, aby přišel zbytek kapely. Nesměla chybět Cry for the Moon, ta je snad celkově ze všech nejoblíbenější. Nedivím se! Celkově to sice vychytali – bicí ve stylu desky, pozadí ve stylu desky – ale na co je to, když díky světlům skoro nevidíte ani na bicmena Ariëna ani na klávesistu Coena, natož na tu plachtu vzadu. Po koncertě dostali českou vlajku, fanouškům pro změnu rozdali playlisty a došlo i na trsátka. Já mám playlist od Simone! 

Nakonec musím vyzdvihnout Marka Jansena, opět. To on je ten tahoun kapely. Nechci nijak zatracovat Simone, ale často to bývá tak, že zpěvačka = kapela, u Epicy je to Mark = kapela. Nejde jen o to, že on píše texty, že on hlavně komunikuje, že on je ten, který pomalu skočí do publika. Z něho vyzařuje takové to něco, díky čemu nás Epica baví. Jistě nejsem jediná, kdo to tak vidí. Mark je ten, který jako první přijde mezi fanoušky a ochotně se fotí, s sebou má i vlastní fix na podepisovaní.  A jde z něho pozitivní energie.  Dokud jsem tam byla, přišli všichni kromě Isaaca a Simone, možná se jich někdo dočkal. Tak snad se brzy dočkáme dalšího koncertu Epicy nebo rovnou „Markových“ MaYaN.

Fotogalerie

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama