Štítek Reklama
12. 7.2009

Festival skončil. Na co teď myslí Jana Julínková, reportérka Koule.cz ve Varech?

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Antonio Banderas - Autor fotografie: Foto Film Servis Festival Karlovy Vary

Karlovarský festival skončil, ceny jsou rozdány. Já už jsem zpátky v Praze a stejně jako třídím materiály, které jsem dostala k tomu či onomu filmu, čisté a špinavé oblečení (letních šatiček jsem si opravdu moc neužila), tak se snažím roztřídit své dojmy a zážitky.

Co mě zaujalo:

Kdo do dřív přijde, ten dřív sedí, Miloš Forman. Systém kupování vstupenek. Je fér, že se dají koupit jen na den dopředu a ještě víc fér je „pravidlo pěti minut“. Když někdo přijde později než 5 minut před začátkem, jeho místo propadá ve prospěch někoho jiného - toho, kdo  si počkal. A tím opozdilcem ať je Franta z Horní Dolní, nebo Miloš Forman. Samozřejmě, ve Varech nepanuje tak uvolněná atmosféra jako třeba na Letní filmové škole, ale pořád je to v rámci snesitelnosti. Celebrity a baťůžkáři tvoří specifický kolorit, asi právě proto se sem mnoho filmařů a herců rádo vrací.

Na jaké filmy teď myslím:

Viděla jsem denně v průměru 3 filmy, tedy asi 30 filmů dohromady. Co z toho mi utkvělo v paměti? Namátkou zalovím a na koho zapomenu, ať laskavě promine. Nestavím tady přeci žádný žebříček.

Sviňky – výborný hlavní protagonista a zobrazení reality. Současné realistické drama, nosný příběh, civilnost a i když je ve filmu silný morální apel, není to žádné poučování.
Babka – 5 let starý ruský film uváděný v sekci Horizonty. Důvody shodné s předchozími Sviňkami. Výborná hlavní hrdinka, silné poselství, obraz, který dýchá. Dojala mě.
Bez konce – protože jsem v hloubi duše beznadějná romantička a chci si myslet, že láska spasí svět.
Matka – i díky tomu filmu jsem pochopila, že co je navenek křehké a slabé, může být uvnitř neústupné. Kolik odhodlání se může skrývat v subtilní přihrblé ženě, která před lidmi klopí zrak.
El Paso – nečekala jsem to, ale zaujal mě. Jsou tam slabá místa, ale snímek má v sobě život. Hlavně díky Ireně Horváthové.
Antikrist – moje už tak bujná fantazie a schopnost vžívat se do děje a postav dostaly zabrat. Naštval mě, rozhořčil, ale vryl se mi do hlavy.  

Co mě mrzí...

Že jsem na projekci filmu Hledá se Erik byla tak unavená, že jsem musela odejít. Hned jak přijde film do kin, vypravím se na něj“ Bohužel jsem neviděla některé filmy, které prý byly  úžasné. Mrzí mě, že jsem nestihla ochutnat „prý nejlepší palačinky v republice“, které se prodávají v jednom stánku kousek nad muzeem J. Bechera. A samozřejmě mě taky mrzí, že jsem nebyla na seznamu hostů žádného z těch V.I.P. večírků!

... a co jsem ještě zjistila

Že Antonio Banderas je hezký chlap a dobrý herec, ale režie mu moc nejde. Že „kdo pozdě chodí, sám sobě škodí“a já dobíhám všude na poslední chvíli. Že je zajímavé pozorovat davy a tlačenice, ale není příjemné být uvnitř. Že horká minerální voda vás prožene, ale zbaví bolesti v krku. A že je možné během jednoho večera proměnit podrážděné a nerudné lidi pod pódiem ve vnímavé a spolupracující publikum, schopné ani nedutat. Asi ne každému, ale Jarkovi Nohavicovi se to určitě podařilo.

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama