Film Muž s kinoaparátem jsem viděl jedenáckrát, říká autor soundtracku Moimir Papalescu
Na Letní filmové škole v Uherském Hradišti se představil elektronický projekt Magnetik hudebníků Moimira Papalescu a Petera Van Krbtze, členů někdejších The Nihilists (a v případě Venkrbce, jak zní občanské jméno Van Krbtze, i v 90. letech populární Vltavy.) V rámci hudebního projektu Magnetik ozvučili němý film Muž s kinoaparátem režiséra Dzigy Vertova z roku 1929. Moimir Papalescu (vlastním jménem Miroslav Papež) odpověděl Kouli.cz na několik otázek bezprostředně po unikátně ozvučené projekci.
Jak byste popsal hudbu, kterou jsme právě slyšeli?
Pojmenoval bych to jako fiktivní soundtrack k filmu Dzigy Vertova. Je to hudba, která vychází z klasický elektronický školy. Myslím tím to, co dělali například Kraftwerk.
Už jste někdy něco podobného dělal? Zvučil jste už nějaký film?
Zvučil jsem už několik filmů, naposledy jsem dělal soundtrack k Válce světů. To je myslím námět, ze kterýho znají lidi náš experimentální hudební projekt Magnetik. Potom jsem dělal hudbu k americkýmu filmu Moloch, což je taky taková industriální apokalyptická vize světa, a taky jsem dělal hudbu k verneovkám.
Jak dlouho na projektu Magnetik spolu s Peterem pracujete?
Magnetik je projekt, který vznikl zhruba před deseti lety, tuším v roce 1998, možná 1999.
A jak dlouho jste pracovali na tomto konkrétním soundtracku? Kolikrát jste v rámci toho film viděl?
Soundtrack k filmu (Muž s kinoaparátem) vznikal zhruba čtrnáct dní a film jsem viděl asi tak jedenáctkrát. Já mám tu výhodu, že mám obrazovou paměť, takže si většinu věcí lehce pamatuju, a to je pro komponování tohoto druhu muziky velice důležitý. Je dobrý dopředu vědět, která scéna bude následovat.
Do jaké míry jste měl soundtrack připravený a do jaké míry jste improvizoval?
Ten poměr je asi tak 70% připravený muziky a 30% je improvizace. Moje práce s naprogramovanými věcmi v laptopu je interaktivní, pomocí syntetizátoru a dalších efektových zařízení můžu živě zasahovat a měnit v určitou dobu určité pasáže.
Vraťme se na chvíli do minulosti, proč se vlastně rozpadli The Nihilists? Důvod byl možná ten, že jsem příliš náročnej, držím určitý pracovní tempo a moji kolegové z kapely to tempo prostě nestíhali. Nemluvím o všech, Petr se mnou dělá projekt Magnetik, ale zpěvák se zpěvačkou moje tempo nezvládali fatálně. Věděl jsem, že víc už z nich nedostanu, a lepší je skončit na vrcholu, než třeba udělat další desku, která by už nebyla tak dobrá.
Můžete nám přiblížit vaše další současné projekty?
Ještě mám skupinu, která se jmenuje Staré stroje – německy Die Alten Maschinen, kterou mám společně s kanadským zpěvákem Leonem Stevensonem a s Geraldem Casale, což je hráč na syntetizátory, zpěvák a skladatel americké skupiny Devo.
Dalším projektem je skupina The Stylists, kterou máme společně s Tonyou Graves (zpěvačka Monkey Business, pozn. red.) a v poslední době vznikl úplně nový projekt, který se jmenuje Dioda Boy a který funguje na spolupráci se slovenskou zpěvačkou a fotografkou Kristinou Chrastekovou.
Poslechněte si Magnetik
Jak to všechno stíháte? Co vaše rodina nebo plány do budoucna?
Mám to štěstí, že se můžu živit hudbou, ale mám taky velmi chápavou rodinu. A za ty roky jsem se naučil zařídit tak, abych dokázal využít čas co nejefektivněji. Taky teď rozjíždíme nový projekt – vlastně vracíme se ke starýmu projektu – Vanessa.
Který z těch projektů je vám nejbližší?
To je těžký, je to, jako byste se mě zeptala, který ze svých čtyř dětí mám nejradši. Mám rád všechny.