Zprvu nezávazná mystifikace okolo imaginární postavy všeuměla Járy Cimrmana se postupně rozrostla do netušených rozměrů. U jejího zrodu stáli scénáristé a spisovatelé Jiří Šebánek (ten se později po neshodách s částí souboru osamostatnil) a Zdeněk Svěrák a jazzman Karel Velebný.

Objevitelem Cimrmanova odkazu se stal doktor Evžen Hedvábný (Karel Velebný), který ve zdi své chalupy v Jizerských horách nalezl kovanou truhlu. Bohužel si však na její otevření pozval svého přítele pyrotechnika Šťáhlavského. Tak byla v jednom okamžiku objevena a zároveň zničena rukopisná pozůstalost tajemného génia.

Obdivovatelé českého génia Járy Cimrmana záhy zjistili, že mistr nebyl jen vynálezcem, matematikem, fyzikem, hudebníkem, cestovatelem a vlastencem, ale také autorem divadelních her. Tak vzniklo v roce 1967 Divadlo Járy Cimrmana.

K jeho zakladatelům mimo jiné patřili i režisér Ladislav Smoljak a básník, textař a scénárista Miloň Čepelka. Čistě pánské obsazení hereckého ansámblu divadla (Krom Svěráka, Smoljaka, Čepelky například Pavel Vondruška, Petr Bruckner, Jaroslav Weigel, Jan Hraběta, Václav Kotek, Jan Kašpar, Genadij Rumlena) od té doby uvedlo na jeviště šestnáct mistrových her, většinou z dílny autorské dvojice Smoljak - Svěrák.

Divadlo dosáhlo obrovského diváckého úspěchu, jeho hry se staly notoricky známé a řada citátů z nich zlidověla. Počet repríz již dávno přesáhl desetitisícovou hranici.

Diváckou přízeň "vyvažovala" nepřízeň komunistického režimu, jehož cenzoři mnohdy zasahovali do textů a divadlo dokonce jeden čas nesmělo hrát v Praze. Divadlo také dlouho hledalo svoji mateřskou scénu.

Nedobrovolné putování po nejrůznějších pražských scénách a kulturních klubech (začínalo v Malostranské besedě) cimrmani ukončili v roce 1992 na Žižkově v divadle T. G. Masaryka. Jeden velikán českých dějin nakonec musel ustoupit druhému a žižkovská scéna od listopadu 1996 nese jméno Járy Cimrmana.

V 80. letech se Jára Cimrman dostal i na filmové plátno. Ladislav Smoljak v roce 1983 natočil film o životě a díle Járy Cimrmana s názvem Jára Cimrman ležící, spící, o rok později film Rozpuštěný a vypuštěný, který využívá motivy z divadelních her, především ze hry Vražda v salonním coupé.

Divácky úspěšná byla i Smoljakova komedie Nejistá sezóna z roku 1988, která zachycuje problémy malého divadelního souboru a přináší i ukázky z her. Na všech těchto filmech se autorsky podílel i Zdeněk Svěrák.

Fenomém Járy Cimrmana mezi Čechy natolik zakořenil, že když v roce 2005 pořádala televize anketu i největšího Čecha, fiktivní hrdina dokonce krátce, než ho televize z ankety vyřadila, vedl. Jeho jméno již také nese několik ulic a dalších míst.

A v posledních letech se Jára Cimrman pustil i do angličtiny. Přesto, že texty her jsou úzce spjaty s českou historií, domácími reáliemi a hlavně jsou plné jazykových hříček, slaví úspěch i anglickojazyčné verze.