Štítek Reklama
16. 3.2009

Jak jsem pěkně šlápnul vedle

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Ano, šlápnul jsem vedle. A mám z toho docela radost, měl bych ještě dodat. Kdybych ten titulek dnešního zamyšlení napsal ostřeji, blížilo by se to víc nejen pravdě, ale také tomu, jak se chytám za nos. A tomu, jak se teď hodlám opřít ne do nějakých nešvarů či šmíráckých kapel, ale hlavně do Josefa Rauvolfa. Věřte mi, že nerad, ale napsat to musím, jinak bych si totiž připadal jako pokrytec. Takže, ostří tentokráte obracím proti sobě samému. Nejsem přitom masochista, to tedy rozhodně ne.

Před časem jsem napsal a také všude mezi kamarády rozhlašoval, jaké že to nové album U2 bude průšvih, že už jsou to staří páprdové, co omílají pořád dokola jednu melodii a vykrádají sami sebe. Vtipkoval jsem nad názvem ohlašovaného alba,  jako by si o to sám říkal: Na obzoru ani čárka (No Line On The Horizon), to je přeci jasné! Nejen čárka, ale především žádná pořádná muzika, jen nuda a staroba.

Co projde jednomu, druhému ani náhodou
Chvíli předtím, než jsem novinku dostal, přečetl jsem si chvalozpěv jednoho kolegy a v duchu si říkal: Chacha, ten už je taky mimo, zastydnul a neví, co se dneska děje... Ještě k mému sluchu nedolétl první tón, a já už počítal s tím, jak ty chlapce pěkně spořádám, jak si na nich smlsnu.  Nemělo by se to stávat, zvláště pak u člověka považovaného za hudebního publicistu. Nemělo... a přeci se stane. Člověk má prostě své oblíbence a naopak ty, které nesnáší, aniž by zahráli jediný tón. Mám uvést příklad, jak i námi, kritiky, někdy zmítají pochyby a subjektivní preference? Kdyby Michal David zahrál jako bůh, stejně budu v duchu podezíravý. A naopak, daleko ochotněji něco prominu třeba Danu Bártovi. Jistě by to (mimo záznam, jak se dnes říká) potvrdili i moji milí kolegové.

Tady si přečtěte si recenzi nové desky No Line On a Horizon a speciál o U2
Tady si můžete písničky z nové desky U2.

Ale abych se vrátil k nové desce U2. Ještě si vybavuji, jak jsem v tom popravování dosud nevyposlechnutého alba nebyl sám. Notovali jsme si skoro všichni. Ale zároveň si, to již s menším pocitem studu, uvědomuji, jak jsem byl rád, když jsem si desku pustil, a to hned třikrát po sobě, a jak moc se mi líbila. A vybavuji si, jak jsme si s kolegy opět notovali – tentokrát ale s nadšením, plni spokojenosti. Protože noví U2 jsou výteční.  Jistě již vyšly recenze, nemá tedy cenu, abych je zde dubloval.

Teď jen, abych si z téhle lekce, kterou mi nevědomky Bono & company uštědřili, vzal nějaké ponaučení.
Uvidíme, sám jsem zvědav.

Poslechněte si nové U2 na Brit Awards 2009

 

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama