Káčin zápisník: Už jste slyšeli, že čtvrtek je nové pondělí? A je mnohem horší!

Redakce

Vždycky platily dvě věci; pondělí je nejhorší a čtvrtek je malý pátek, takže vlastně velká pohoda. Se čtvrtkem mám ale za poslední dobu tolik negativních zkušeností, že si říkám, jestli se tady náhodou něco nezměnilo...

Garfield si na něm a na lasagních postavil celou image a kdo ho nehejtuje, ten je tak trochu – no, řekněme zvláštní. Pondělí. Nenáviděný první den pracovního týdne. Ráno po víkendu prostě chtě nechtě musíte zamáčknout budík, vykopat se z postele a pustit se na tu pětidenní pouť, vedoucí k dalšímu, už teď vytouženému volnu.

Tenhle outsider mezi dny má zkrátka psí život. Stal se z něj evergreen mezi vtipy. Vidíte gif s chlapíkem, kterému spadne něco na hlavu, a pak ještě spadne do hromady koňských h*ven. „To je úplně přesný pondělí,“ napadne vás hned.

Jenže, za ta léta, co všichni svorně nenávidíme pondělí, šikanujeme toho chudáka, který vlastně ani za nic nemůže, se ve stínu postupně objevil další záporák, který je o poznání zákeřnější a esence jeho zla je mnohem nenápadnější: čtvrtek.

Čtvrtek se coby předposlední den pracovního týdne tváří jako kámoš. Vypadá jako den, kdy už je většina pracovního týdne za vámi a víkend se blíží. A v tom to právě je. Čtvrtek vytváří iluzi, že už máte hotovo, pohoda, jazz; akorát, že ještě nemáte, a pak příchází peklo.

Čtvrtek svádí k tomu jít do hospody a ožrat se jako doga (a jako by už byl pátek). Jenže pak druhý den sedíte v práci nebo ve škole s obrovskou kocovinou. Kolikrát už se vám stalo, že jste ve čtvrtek žili v tom, že je pátek, a až v odpoledních hodinách vám někdo řekl: „Tak to dodělej zítra,“ a na vás dolehlo depresivní rozčarování? Přirovnala bych to asi k tomu, jako když vám někdo pár metrů před cílovou čárou podrazí nohy a vy spadnete rovnou na ústa.

Nedávno se mě zmocnila chřipka. Ve středu večer. Do čtvrtečního rána se to naplno rozjelo a já šla do práce jako nerudný vak plný hlenu. Když se mi přes den ještě přitížilo, zvažovala jsem, jestli si v pátek nevzít volno, ale ta čvrteční iluze mě zmátla natolik, že jsem si řekla, že to už vydržím. Samozřejmě, že jsem další den naprosto umírala a na začátku víkendu ze mě byla celý svět proklínající oteklá troska.

Naštěstí se ale proti čtvrtku dá bojovat jeho vlastními zbraněmi. Když nenávist, kterou chováte k pondělku, nasměrujete právě na něj, váš týden bude rázem vypadat následovně: tři pohodové dny, během kterých se duševně připravíte na ten jeden hrozný a až bude probíhat, můžete se utěšovat právě tím, že až to skončí, už jen jeden den a bude víkend. Po volnu tak nebudete do nového týdne nikdy vstupovat naštvaní a zranitelní, nepřipravení na návaly zlomyslnosti.

Navíc budete mít pocit, že jste udělali dobrý skutek. Víte, jak vás za to bude pondělí milovat? 

Káčin zápisník: Piju, tedy jsem aneb Začarovaný kruh alkoholismu generace Y

Komentář: Primark v Česku neotevřel pobočku, ale diskuzi o udržitelné módě