Kittchenovy historky z podsvětí
Hledáte na tuzemské scéně někoho, kdo zpívá česky, na svět kolem sebe se dívá zajímavýma očima i ušima a když je šťastný, umí o tom mluvit tak, že to chcete slyšet znovu? Zkuste chlápka, který si říká Kittchen. Jeho druhá deska Radio sice není zrovna rozhlasový formát, o to zábavnější je ale zapínat ho znovu a znovu.
Jmenuje se kuchař Kittchen, čepici nosí přetaženou přes tvář a stejně dobře jako péct broskvové koláče a brousit nože umí dělat hudbu.
Od Máchova jezera se i s noži a kytarou přestěhoval do Prahy a teď vyráží na výlety. Prahou, Berlínem nebo Ústím nad Labem. Po chodnících, v tunelech a dokonce i pod zemí. Tam všude se odehrávají příběhy, které Kittchen spíš než do písniček přepisuje do hutných deníkových záznamů.
Poslechněte si Kittchena v Youradiu
Útržky každodenního života pod pokličkou, zvuky ulice a sklepních bytů nahrál Kittchen na desku Radio. V pořadí druhá řadová kuchařská nahrávka se od Menu z roku 2012 liší hlavně tím, s kým ji Kittchen dával dohromady.
Samotu kuchyně, kuchyňských robotů a jejich zvuků vystřídala přítomnost bubeníka Tomáše Neuwertha (Nierika, Umakart), jenž už s Kittchenem nějakou dobu koncertuje. Společně se jim podařilo nachystat barevný soundtrack k životu vdov, žen, který po všem tom smutku jsou tak utahaný. Kittchenovy texty se prolínají se zkreslenými zvuky, o kterých jste ani netušili, že existují. Rozladěné piano střídají ostré kytary a melancholické dechy. Emoce vytlačuje umělý hlas paní z tlampače. A nad tím vším visí šedobílý mrak.
Ne, Kittchenovo Radio nehraje veselé písničky k vodě. V jeho příbězích se to hemží chlapama, kteří si kolem sebe staví hradby z chlastu (Fotr), dívkami, co vykostí chlápka za deset minut a zbytky hodí zvířátkům (Holka). Jsou temné jako historky o Praze – říká se, že polyká lidi, a ona to fakt dělá (Pod Prahou), strašidelné jako horká voda pod mostem v Řeži (který už tam dávno není) a zdánlivě bezútěšná jako opuštěný milostný dopisy, nedopitý čaje a naše hypotéky (Exit).
Co Kittchen kolem sebe vidí, to ogriluje do detailu, na žádné kostře nenechá zbytečné maso. Nezní přitom ale nijak nesmlouvavě anebo snad brutálně. Nezvyšuje 
hlas, nebojuje, jen vypráví, občas se za maskou neznatelně pousměje. A v krásně syrovém indiepopu Bouřka pak přidává dobře míněnou radu: Je čas neběhat po poli s železnou tyčí. Drobná katarze, díky které stojí za to zapnout celé Radio ještě jednou.
Kittchen není zlý ani zahořklý řezník od věčně zamračeného jezera, ale všímavý kluk z města. Na české písničkářské poměry vlastně docela výjimečně všímavý. A co na tom, že Ulrike ze zvukově-pocitové koláže Berlin se vlastně nejmenuje Ulrike.
Kittchen – Radio
Vydavatelství: Červený kůň
Celkový čas: 45:00
Seznam skladeb: Radio, Sobota, Fotr, Cizí území, Berlin, Zkouška spojení, Pod Prahou, Holka, Řež, Nemusíš, Roboti, Exit, Bouřka