Štítek Reklama
26. 2.2014

Kocábův projekt Aftershocks ukazuje, jak hrát na bicí

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Michael Kocáb - Autor fotografie: Foto Vojtěch Kubec

Michael Kocáb si splnil sen a na své sólové album si pozval jedny z nejlepších muzikantů světa. Album Aftershocks však kromě nesporné instrumentální virtuozity nenabízí skoro nic navíc.

Existují vlastně jen dva důvody, proč si desku Aftershocks Michaela Kocába a jeho přátel pořídit a doposlouchat až do konce: buď jste Kocábův skalní fanoušek a máte veškerou jeho tvorbu, nebo jste bubeník a chcete si poslechnout něco, co nikdy v životě nezahrajete.

Poslechněte si Michaela Kocába a Aftershocks v Youradiu
Michael Kocáb: Že jsou muzikanti za vodou? To je nesmysl

Není to totiž Kocáb, kdo na albu hraje prim; je to především australský bubenický virtuoz Virgil Donati, který je v žánru rocku a metalu považovaný za absolutní špičku. A na Aftershocks se rozhodně nedrží zpátky: jeho nástroj na sebe strhává největší pozornost, zbytek kapely mnohdy zní, jako by ve srovnání s bubeníkem hrál druhé housle.

S pokorou naopak ke svému nástroji přistoupil světoznámý baskytarista Billy Sheehan (známý z Mr. Big nebo ze sólové sestavy zpěváka Davida Lee Rotha), většinou se drží kytaristy Glenna Proudfoota, který s Kocábem už v minulosti spolupracoval v sestavě Pražského výběru II.

Největší slabinou sólovky Michaela Kocába je paradoxně samotný Kocáb. Především neměl zpívat v angličtině. Je jasné, že album má jistou ambici zamířit na mezinárodní trh, ale je těžké si představit, že by se rodilému mluvčímu při poslechu textů nekroutil obličej. Kocáb má navíc lety vypilovaný specifický výraz, ze kterého se není schopen vymanit, a když to zkouší, je výsledek rozpačitý - třeba když se v Taking Back Our Lives snaží zpívat mnohem vyšší tóny než jeho rozsah zvládne.

Slabší je album rovněž po skladatelské stránce, stojí totiž hlavně na omšelých prog-metalových riffech, jež jsou si podobné jak vejce vejci; první tři skladby Aftershocks, PrayingWarning doslova splývají v jednu. Tytéž kytarové motivy, tytéž pěvecké linky, naprosto jednotný výraz. Platí to i o závěrečném kousku Chaos, tam ale posluchače z letargie vytrhne aspoň Donatiho sólo na bicí.

Aftershocks je tak nejsilnější v momentech, kde se čtveřice oprostí od metalového běsnění. Trojice pomalých skladeb What’s In It For Me, Fall In Love a zvláště Anna Drops se skutečně silným refrénem dokazuje, že hudebníci, kteří album složili a natočili, jsou silní v kramflecích i v jiné oblasti než je počet přehraných not za Aftershockssekundu.

Je dobře, že projekt Aftershocks vznikl. Může posloužit jako inspirace a ukázat cestu dalším českým muzikantům, kteří se bojí plnit si své sny. A jasně také dokazuje, že když nemáte, co byste ještě řekli, ani virtuozní hra na nástroj vás nezachrání.

Kocáb/Proudfoot/Donati/Sheehan - Aftershocks
Vydavatelství: Parlophone
Seznam skladeb: Afteshocks, Praying, Warning, Trademark of Trust, What´s In It For Me, Anna Drops, Death Row, Taking Back Our Lives, Brothers, Fall In Love, Chaos

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama