Krásné zrůdy Guillerma del Tora


Měli jste v dětství rádi ruské či severské pohádky? Pamatujete si na tu směs strachu, zvědavosti a jakéhosi opojení hrůzou? Všechny ty Baby Jagy, Kostějové a spol. neměli nic z onoho známého bodrého pantátovství českých strašidel. Podobné pocity ve mně vyvolaly příšery Faunova labyrintu, filmu mexického režiséra Guillerma del Tora.

Stačí vzpomenout na „bledého muže“, požírače dětí – ten by mi určitě způsobil v dětství mnoho bezesných nocí. Del Toro křísí ve filmu Hellboy 2 – Zlatá armáda magické vidění světa, kde se proplétá děsivost s komičností a přízraky smrti jsou kruté a smutné zároveň, kde není jasná hranice mezi fantazií a skutečností a kde ožívá „melancholía“ španělského stylu: tajemná, osudová a vždy aspoň trochu teatrální. Z toho důvodu jsem se na film těšila, i když je jasné, že žánr akčního filmu s komiksovými hrdiny si žádá jiný styl vyprávění. Záliba v propracované vizuální stránce a fantasknosti monster tu ale zůstává.

Příběh Hellboye, sympatického pekelníka s upilovanými rohy pracujícího pro Úřad paranormálních výzkumů, poskytl režisérovi možnost naplno rozevřít brány imaginace, a tak divák zase balancuje mezi reálným a fantazijním světem a nechává se okouzlovat neokoukanými bytostmi a barvitou atmosférou.

Nakonec ani nevadí, že zápletka je v podstatě dosti prostoduchá a že už od poloviny filmu můžeme lehce odhadnout, jak skončí. To nejzajímavější je právě ta „omáčka okolo“, přebujelá vizualita, pateticky vyšroubovaná atmosféra, vtípky a dějové odbočky.

Hellboyova pěst z neznámého nezničitelného materiálu dříve nebo později sejme každého zloducha, ale když náš superhrdina utrpí lehounké škrábnutí na tváři a jeho partnerka Liz mu ho chce ošetřit, pak Hellboy syká bolestí jako… jako normální chlap. Hrdinové zachraňující svět před zlovůli nepřátel už od dob Smrtonosné pasti nejsou žádnými Mirky Dušíny, k jejich zbraním patří kromě samopalu i sarkasmus a drsné vtípky, vyznačují se plebejskými způsoby a pohrdají „nóbl“ chováním (naopak – aristokratické způsoby jsou v akčních filmech vždy vyhrazeny pro síly zla, aspoň v těch amerických). Prototyp správňáckého drsňáka prostě k akčnímu žánru patří a nakonec i ten zprvu protivný a nechutně disciplinovaný nadřízený dokáže pochopit toho trochu křupanského, ale v jádru bezelstného rudého chlapíka – vždyť přece nejde jen o záchranu světa, ale hlavně o záchranu milostného vztahu. Romantika a křehká něha, v zásadě neslučitelná s žánrem akčního filmu, tu nenásilně prorůstá celým „násilným“ příběhem. Opilý Hellboy a vodní muž Abe Sapien si spolu notují na schodech milostný cajdák a pláčou si na rameni, jak je to s těmi ženskými těžké. Německý robot Krausse, nehmotný opar myšlenek a vůle v roztomilém „bandaskovitém“ obalu, se nevyznačuje jen příslovečnou disciplínou a komickým přízvukem, ale i tíhnutím k romantice. A mocnosti zla jsou zlé jaksi z nutnosti a ne ze své podstaty. Byli to „naši“ lidé, kdo porušil pradávnou rovnováhu, a tak co když mají ty příšery v čele s princem Nuadem tak trochu pravdu?

K filmu Guillerma del Toro lze mít pár výhrad (občas jako by se děj v záplavě detailů vytratil a při pohledu na další a další kuriózní monstra člověka napadne, že „čeho moc, toho příliš“), ale některé momenty to bohatě vynahradí – namátkou se mi vybaví zjevení anděla smrti s černými perutěmi anebo scéna, kdy Hellboy balancuje na rozviklané vývěsní tabuli vysoko nad Manhattanem s nemluvnětem v náručí a bojuje s gigantickým lesním duchem, který se v okamžiku smrti promění v překrásný květ.

Guillermo del Toro

Narodil se 9. října 1964 ve městě Guadalajara v Mexiku. Na jeho osobnost mělo vliv římskokatolické prostředí rodiny. Vystudoval Filmový Institut Univerzity v Guadalajarě.

První film v jeho produkci vznikl v roce 1886 (krátký film Dona Lupe). Poté se věnoval 8 let speciálním filmovým trikům a založil vlastní společnost Necropia. O něco později založil  produkční společnost Tequilla Gang.

Vypracoval si osobitý rukopis, spolu s Alfonsem Cuarónem  a Alejandrem Gonzálezem Innaritu tvoří trojici nejznámějších mexických režisérů (známí jako Trío de Amigos). Mezi jeho známé režijní počiny patří Cronos (1993), Blade 2 (2002), Hellboy (2004), Faunův labyrint (2006) a Hellboy 2 – Zlatá armáda (2008). Na mnoha dalších mexických filmech se podílel jako producent, v poslední době např. na filmu Sirotčinec režiséra Juana Antonia Bayona. V současné době připravuje adaptaci Hobbita od J. R. R. Tolkiena a láká ho natočit film o Frankensteinovi.

Od roku 1998 žije v Los Angeles, je ženatý a má dvě dcery.

(jul)