Štítek Reklama
6. 2.2013

Kryštof Michal: Support Lesbiens už nemám, ale mám Portless

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Portless - Autor fotografie: Foto webarchiv kapely

Koncem loňského roku přišla překvapivá informace, že kvůli neshodám mezi Hynkem Tomanem a zbylými muzikanty končí Support Lesbiens, jedna z nejúspěšnějších českých poprockových kapel. "Za samotný rozchod může určitá událost, která se stala na kolnci letní sezony a o které vůbec nechci mluvit," říká zpěvák a spoluzakladatel skupiny Kryštof Michal. Před několika dni oznámili čtyři bývalí členové start nového projektu Portless, který má ambice na úspěch SL navázat. K rozhovoru se sešli celí Portless; zpěvák Kryštof Michal, kytarista René Rypar, basák Jan Daliba a bubeník Zbyněk Raušer. Hovořili první dva jmenovaní.

Co se stalo, že Support Lesbiens museli skončit a vy jste založili novou kapelu?
Kryštof Michal
: Rozchod byl okamžitý impuls, protože se stalo něco, co už se nedalo odestát. Ale celá situace směrovala k rozchodu dlouhodobě.
Začalo to tím, že si Hynek Toman a Svatava (Hynkova manželka a manažerka Support Lesbiens, pozn. red.) přestali rozumět se zbytkem kapely. Až po delší době jsem zjistil, že konflikt je vygenerovaný Hynkem a Svatavou. Snažili jsme se to řešit, ale dospělo to naopak do druhého stádia. A nedalo se dělat nic jíného, než se rozloučit.

Hynek Toman:
Nechci prát špinavé prádlo

Koule.cz požádala o rozhovor i Hynka Tomana, který jako jediný ze staré sestavy Support Lesbiens zůstal, ten však na na otázky po úvaze odpovědět odmítl.

„Celá záležitost je za mnou, nechci prát špinavé prádlo,“ řekl Toman a odkázal na své starší prohlášení (přečtěte si zprávu), ve kterém dal najevo, že chce ve jménu Support Lesbiens s novou sestavou pokračovat.

Dopadlo to ale tak, že ze Support Lesbiens odcházejí všichni kromě Hynka Tomana, který si nechal zaregistrovat ochrannou známku na jméno kapely. Byl tohle důvod k rozchodu?
KM:
To, že Hynek v nějakém okamžiku na radu právníka vyvedl ochranné značky z majetku s.r.o., které jsme měli padesát na padesát, a k tomu mi skoro přesně doslova řekl: „Ukradl jsem značky, abys ty mě nemohl vyhodit z kapely, protože ty tu kapelu mít beze mě můžeš, ale já bez tebe ne“, je jedna věc.

Tohle se stalo už v roce 2010 a tehdy jsem měl s klukama dlouhou debatu, jestli vůbec můžeme fungovat s člověkem, jenž něco podobného udělá. Přesvědčil jsem je, že má smysl se o záchranu kapely alespoň pokusit, a taky jsme se o to dlouho pokoušeli. Doufal jsem, že čas léčí a že se určité věci vyřeší. Po dalších dvou letech se ale bohužel ukázalo, že to není možné.
Ve finále jsme s Hynkem zjistili, že máme jinak srovnané životní hodnoty. On vidí určité věci jako zásadní problém, zatímco já je považuji za naprostý detail a naopak. Samotný rozchod byl pak urychlený určitou událostí, o které vůbec nechci mluvit a která se stala na konci letní sezóny. Tehdy za mnou přišli kluci, že jsou rozhodnuti z kapely odejít, a já bez dlouhého rozmýšlení řekl, že jdu taky, protože v tu chvíli pro mě byli kapela oni.

Chápu, že se kvůli „odlišným životním hodnotám“ rozcházejí partneři, ale kapelu by měla držet pohromadě především muzika, ne?
KM:
To je pravda, která neplatí vždycky. Někteří lidí spolu nejsou bůhvíjací kamarádi, ale v práci se respektují. Obávám se, že jsme došli tam, kde se respekt úplně vytratil. Dlouho jsme spolu mohli pracovat a zdálo se, že vzájemný respekt platí. Znovu ale opakuji, nastala určitá situace, která jasně ukázala, že respekt je pryč. Že není možné, abychom se nadále scházeli jako muzikanti, natož abychom spolu někam jezdili, hráli a usmívali se na sebe.

V rozhovoru používáme výrazy jako „s.r.o“ a „vyvedení ochranných známek“, což jsou termíny, se kterými si většina lidí obvykle muziku nespojuje.
KM:
Když se kapela stane větší než klubovou, přemění se vlastně ve firmu. Neustále dohaduje obchodní věci. V tu chvíli si většina skupin uvědomí, že je zbytečné, aby peníze chodily přes nějakou jinou firmu, která jim vydává desky, když oni sami jsou firma.
Proto došlo k tomu, že jsme v roce 2004 po odchodu kytaristy Jardy Helešice založili s.r.o. a mohli tak jakožto právní subjekt s kýmkoliv jednat. Nebylo nelogické, že jsme založili s.r.o., nelogické bylo naše rozhodnutí, že budeme dva jednatelé s nezávislým podpisem. Tehdy to byl výraz absolutní důvěry, která se po osmi letech ukázala býti naprosto lichou.

Support Lesbiens: Jsme Homoboti jako vyšití (rozhovor z roku 2011)
Poslechněte si Support Lesbiens v YouRadiu

Budete to řešit po právní stránce?
KM:
Hynek po třech letech obhajování své krádeže tím, že já bez něj kapelu mít můžu, ale on beze mě ne, po mém prohlášení reagoval, že on bude se Support Lesbiens pokračovat. Čímž popřel všechno, co tři roky tvrdil, takže právní dohru nemůžu vyloučit. Teď ale nevím. Je mi skoro čtyřicet a začít úplně znova s kapelou Portless je obrovská výzva.

Jak moc je vlastně u úspěšné kapely důležitá hudba a jak moc to celé okolo skupiny vnímáte jako „chození do práce“?
KM
: Chozením „na píchačky“ se práce pro kapelu nestane, dokud k tomu lidi mají respekt a dokud je to baví. Což se v případě Support Lesbiens vytrácelo. Pak nastala schizofrenní situace, kdy nás čtyři (členy, kteří nedávno založili kapelu Portless, pozn. red.) to hrozně bavilo spolu, ale protože jsme se neustále museli potkávat s Hynkem a konfrontovat se s jiným pohledem na skupinu, byli jsme z toho nakonec otrávení. Nebavilo nás stát na pódiu s člověkem, který se mračí, nebo jet na koncert s někým, kdo tě nezdraví.

Čeká vás ještě poslední společný koncert 15. února. Je pro vás těžší hrát s kapelou, která už de facto neexistuje?
KM:
Svým způsobem to těžší je. Na druhé straně Hynek ví, že je to závěrečný koncert, a atmosféra byla poslední dobou tak špatná, že v tom už zásadní rozdíl není.

Jaké jsou teď vaše vztahy s Hynkem Tomanem?
KM:
Žádné. Byť je hrozné to takhle říct, vztahy zmizely a já jsem za to vlastně rád. S Hynkem jsem byl dvacet let kamarád, měli jsme projekt, který dlouho fungoval, dával nám spoustu radosti, ale mně šlo vždycky o lidi. To, že jdou nějací Support Lesbiens k šípku, je mi ukradené, mrzí mě ztacený vztah s člověkem, se kterým jsem dlouho něco budoval. Ale mám teď kapelu s partou kluků, se kterou mě baví dělat hudbu. S Hynkem jsem to posledních pár let nedokázal.

Jaké to je, být ve vašem postavení znovu na startu?
KM:
Super, je to hodně uvolňující pocit. A je jen na nás, jestli si dokážeme vydobýt pozici.
Dva měsíce jsme říkali, že o tom nesmíme mluvit, tak teď to konečně můžeme oznámit: dělali jsme na kampani pro Škodu Octavia, což byla první zakázka, která se nachomýtla. A tím to celé začalo. Vznikla píseň New Ride, automaticky jsme vlezli do zkušebny a začali jsme skládat další. Odjeli jsme na pět dní na soustředění na hory do roubenky, kde jsme třískali do nástrojů a dávali dohromady pecky.

Nebojíte se, že většina posluchačů má kapelu spojenou s názvem Support Lesbiens a k novému projektu si bude hledat cestu obtížněji?
KM:
Jestli si Portless lidi najdou, to je jen na nás. Chceme co nejvíc zmedializovat, že se osmdesát procent Support Lesbiens přerodilo v novou skupinu jménem Portless, což je vlastně vnitřek slov Support Lesbiens. Naší prací je pomoct managentu tak, že uděláme spoustu nových dobrých písniček.

Budete na koncertech hrát i starší písně Support Lesbiens?
KM:
Dovolil bych si to přirovnat ke způsobu, jakým to dělá David KollerKollerbandem: hraje svůj materiál, do toho samozřejmě vsune písničky Lucie, který jsou notoricky známé. Koneckonců spousta velkých hitů Support Lesbiens jsou autorsky naše, takže nevidím důvod, proč bychom je neměli hrát. Ale Portless jsme nezaložili proto, abychom hráli písničky Support Lesbiens.

Jste připraveni i na to, že to s Portless nemusí vyjít?
René Rypar
: Není nám dvacet a šli jsme do toho s tím, že se může stát i to, že nás nikdo chtít nebude a za rok si zahrajeme leda tak v restauraci pro radost. Ale když jsme novou kapelu stavěli, nikdo z nás nečekal, že do tří týdnů dostaneme šanci udělat písničku pro Škoda Auto. Máme rozjetou další stejně velkou akci, hotová by měla být v březnu.

Možná už v tomhle roce zažijeme comeback zmíněné Lucie. Myslíte, že se nějaký čas může nastat i reunion Support Lesbiens?
KM:
Stát se může cokoliv. Když se rozcházela Lucie, taky to vypadalo, že podruhé se už nesejde. Na takovou otázku se dá teď odpovědět jen nikdy neříkej nikdy.

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama