Štítek Reklama
5. 6.2014

Lucie jede jako zamlada. Chybí ale trocha chemie

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Byl to až hit Medvídek, co rozhoupal i fanoušky, kteří měli v brněnské Kajot areně lístky na sezení. Skvěle odehraná písnička o kokainových 90. letech možná trochu nechtěně připomněla, že jediné, co skupině Lucie chybí do sroprocentního comebacku, je chemie. Ne ta v prášku, ale mezi členy kapely.

Brno, Kajot arena, osm hodin. Hala je plná, přes sedm tisíc fanoušků Lucie spořádaně čeká na moravský comeback. Po prvním halovém koncertě v Ostravě není žádným tajemstvím, že na hit z největších, Ameriku, se dlouho čekat nebude.

Když ve čtvrt na devět setmělý sál protnuly světelné kužely a od pódia se ozývaly jen zlověstné bubny Kollerova syna Adama, atmosféra v areně byla našponovaná k prasknutí. Katarze přišla s prvními kytarovými riffy: sedm tisíc úst zpívá nandej mi to hlavy tvý brouky, sedm tisíc párů očí zvědavě pozoruje hlavní hrdiny na pódiu.

Setlist:
Amerika, Pohyby, Daniela, Lucie, Vona říká jó, Nech to stát, Srdce, Kengi, Mít tě sám, L´aura, Utíkej, Noc, Sen (s Lenkou Dusilovou), Zkamenělý dítě, Medvídek, Šrouby do hlavy, Lovec, střelec, doktor, vědec, Panic, Oheň, Černí andělé, Krev a R´n´R, Dotknu se ohně, Troubit na trumpety by se nám líbilo, Amerika (s Lenkou Dusilovou)

Co se za ty roky změnilo? (A změnilo se vůbec neco)? David Koller v bílé košili a saku působí i po letech pokorně. Pořád skvěle zpívá (škoda jen místy nečistého zvuku, v němž zpěv zapadal), střídá bicí s akustickou kytarou, na řeči mezi písničkami ho moc neužije. To klávesista Michal Dvořák je s namalovanými očními stíny jako kopie Martina GoraDepeche Mode, po stagi ale poskakuje sem a tam a energie z něj jen prýští, beze slov vtipkuje i při svém klavírním sólu. P.B.Ch. v kožené bundě (a bez vousů) pochoduje s basou po pódiu jako tygr v kleci, pořád stejně dobrý kytarista/zpěvák Robert Kodym vypadá jako Golem: většinu koncertu stráví v typickém kabátě s nohama zapuštěnýma do země a dramaticky rozevlátými vlasy.

Celé se to obešlo bez zbytečných efektů, jen s jednoduchými, ale funkčními projekcemi a několika gejzíry konfet a jisker; v Medvídkovi padal sníh, v Pohybech bouchal ohňostroj emocí a tělesných šťáv. Žádný přešlap nepřišel ani v setlistu, poskládaném z velké části z hitů. DanielaSrdce zní stejně křehce a přitažlivě jako kdysi, sametový hlas Lenky Dusilové, která do Brna přijela jen kvůli dvěma hostováním, dává i po dvaceti letech písničce šmrnc, Utíkej na drajvu nic neubraly ani přibývající roky a vrstevnatá Mít tě sám z první desky Lucie je hit i po čtyřiadvaceti letech. Příjemné zpestření do haly přinesl hostující cellový kvartet v čele se všudypřítomnou Terezií Kovalovou.

O to víc zamrzí, že do Lucie - modelu 2014 se nepodařilo vměstnat i nějakou tu chemii. Hudebníci tvrdí, že spory jsou dávno za nimi, z pódia ale pořád působí spíš jako čtyři izolované jednotky, které veškerou energii tak trochu strojově vkládají do výsledného zvuku. Jako kdyby to fanoušci - hlavně ti s lístky na sezení - vycítili. Velkou část koncertu totiž působili spíš jen jako zvědaví přísedící a příliš nepomohlo ani Kollerovo hecování.

Ve prospěch Lucie se situace zlomila až při Medvídkovi a následujících Šroubech do hlavy s fenomenálním zvukem Dvořákových kláves; Koller, P.B.Ch a Kodym se během písničky sešli jako staří rock´n´rolloví pardálové uprostřed stage a do publika jako by nalil živou vodu. Z nadprůměrného večírku se rázem stala nostalgická jízda.

Lucie má před sebou ještě hlavní štaci comebackového příběhu: 10. až 12. června zahraje v pražské O2 areně, kam se vejde přes 15 tisíc lidí. Bude zajímavé pozorovat, jak - a jestli vůbec - poroste s jídlem chuť. Fanouškovská i Lucie ukázat na sto procent, proč tihle kdysi přitažlivě přidrzlí floutci bývali kapela číslo jedna.

Lucie
Brno, Kajot arena, 4. června 2014

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama