Máme rádi situační komedie. A držíme palce outsiderům


Sobota, poslední den karlovarského filmového festivalu. Návštěvníci balí stany a v Thermalu už je trochu k hnutí. Závratnou rychlostí mizí plakáty, vylepené po stranách koridoru. Ti dostatečně oprsklí si přistaví židli, aby dosáhli na vysněný kousek a mohli si pak do svého pokoje nebo na kolej vylepit třeba korejský nebo mexický kus.

Ten, který viděl snímek Bez konce Foto Jana Julínková

Další ročník filmového festivalu v Karlových Varech je minulostí. Mezi unavenými a nevyspalými festivalovými hosty jsou nápadní ti odpočatí a čerství. Ti, co bydlí přímo v Karlových Varech a dnes se jdou jen tak mrknout, co se tu děje. Kolem hotelu Pupp je narváno jako vždycky. Hrozny lidí kolem červeného koberce. „Co mají všichni s tím Banderasem, ať už s ním jdou do…,“ komentuje naštvaně kolemjdoucí muž a jde si radši pro pivo.

Co uvidíme v kinech?
Jsem zvědavá, které filmy se dostanou do běžné distribuce. Určitě to bude izraelský film Na velikosti záleží, neboť ve Varech se stal letos divácky nejúspěšnější. Znovu se potvrzuje, že diváci mají rádi situační komiku a drží palce hrdinům, kteří jsou netypičtí, dokonce outsideři, ale kteří v sobě mají životní drive. Těsně za izraelskými sumo-zápasníky je srbsko-chorvatský snímek Bez konce, zajímavý mix romance a chorvatskobosenského konfliktu a odkaz na několik opravdu existujících pornosnímků. Režisér Vinko Brešan tu balancuje na hranici různých žánrů a předkládá nám příběh chorvatského snipera Martina, který se zamiluje do bosenské „herečky“ Desy z pohádky O červené Karkulce. Tedy, z pohádky ve verzi pro dospělé. Díky cikánovi Djurovi, jehož svérázný komentář nás provází celým filmem, si Desu koupí od pasáka jen pro sebe. Desa je však otupělá vodkou a traumatickými zážitky a Martin je pro ni jen jeden ze zákazníků, od kterých čeká jen to nejhorší. Ale stejně jako „bez konce“ jsou národnostní rozepře na Balkáně, bez konce je i síla lásky.

Karlovarský festival tedy skončil, v pražském kině Aero ale zároveň začínají Šary Vary, výběr z letošního festivalového menu. Já si balím kufr a naposledy projdu kolem paní bydlící vedle hostelu, která spokojeně pokuřuje v okně, sleduje ruch na ulici a krmí rohlíkem koťata. Vypadá taky jako z nějakého filmu.

Témata: