Štítek Reklama
29. 1.2009

Martin "Lunetic" Kocián: Dělám barmana, studuju a budu se ženit

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Do dvaatřiceti toho stihl opravdu dost. Z neznámého kluka z Litvínova se během pár měsíců stala hvězda chlapeckého boybandu jménem Lunetic. A to se vším všudy: slávou, penězi, mejdany a drogami. Po vystřízlivění a léčbě odjel do Irska, kde se živil jako číšník. Nyní je, plný plánů, zpátky v Praze.  

Martine, jak se máte?

Přijel jsem z Irska s tím, že se mi stýskalo po rodné vísce, chtěl jsem být s mámou a s kámošema, který jsem dlouho neviděl. V Irsku bylo hezky, ale stejně jsem se víceméně jenom připravoval zase na to, kdy se vrátím. Načerpal jsem tam inspiraci, otrkal se, naučil jsem se číšničinu. Tohle všechno člověka obohatí. Pokud chce.

Jak vypadal návrat do Čech?

V Praze jsem začal pracovat v hodně noblesní restauraci na Malé Straně jako číšník. Bylo to fajn a obsluhoval jsem spoustu zajímavých lidí, třeba Morgana Friemana...

Dal dobré diško?

Obvyklých deset procent. Obsluhoval jsem i Adriena Brodyho, který hrál v Pianistovi. A vedle toho jsem vystupoval se svým hiphopovým projektem Noggin.

Chodili na vás lidi?
Bylo to fajn, udělal jsem celkem třicet akcí, což je dost. Plesy, diskotéky, společenské akce, podle zájmu.

 Takže spokojenost?

Přesně, měl jsem výbornou práci. A muziku jsem si taky mohl dělat.

Číšníka už ale neděláte…

Přišla totiž nabídka pronajmout si v Podolí bar, takže jsme to s kamarádem vzali a místo číšníka teď dělám barmana, starám se tam o hudební produkci a propagaci. Musel jsem se naučit míchat koktejly, už mi to ale jde. A vedle toho jsem začal studovat.
Co?
Mediální komunikaci na Univerzitě Jana  Amose Komenského.

Jak to jde?
Mám hotový první rok a teď válčím dál. Někdy je to těžší, hodně věcí jsem se musel naučit. Říkal jsem si, co budu dělat, až budu starší a nebudu moct třeba vystupovat. Rád bych dělal tiskového mluvčího nebo jinak působil v mediální sféře. Nejlepší cesta byla začít studovat.  Poučím se o novinařině,  jak se píší zprávy,  reportáže. Může se mi to někdy hodit, protože co mám v hlavě, to mi nikdo nevezme.

Baví vás to?
Jasně! Je to úplně něco jiného, šel jsem tam přeci dobrovolně.

Nepředhazují vám na škole „lunetickou“ minulost?

Ani ne, asi jak kdo. Já to ale nepoznám. Když něco neudělám, tak si sice můžu říkat, že to je kvůli tomu, ale nejspíš to tak není. A spolužáci jsou v pohodě.

Podívejte se na klip Máma, hitu Luneticu, na Óčku

Jak se daří v osobním životě?

Mám už dva a půl roku známost. Budeme se brát. Jsem hrozně rád, že to přišlo. Svatbu beru jako vývoj osobnosti, protože vím, že ve dvaceti jsem se zachoval ne zcela adekvátně.  Ale tak jsem to tehdy cítil a byl jsem to já. A k tomu patřily i chyby.

Narážíte na drogy?

Nejenom na ně. Chyby jsou ale od toho, aby se člověk dokázal napravit. A to se mi, doufám, podařilo. Všechno dopadlo dobře, i když si uvědomuju, že jsem pořád v riziku. Důležité je vědět, že drogy člověku nikdy nepomůžou, že ho navždycky zabijou. A když na mě padne splín, tak si jdu radši zasportovat, aby se organismus unavil a neblbnul. Hlavně mám pořád chuť zkoušet něco nového.

Jak do toho zapadá obnovený Lunetic?

Všechno začalo, když jsme otevírali bar. Pozval jsem kluky, David Škach ale nepřišel, protože nemá podobné akce rád. Dělá se dřevem, baví ho to a je mu v podstatě jedno, kolik si vydělá. Je prostě z jiného těsta, nechce chodit do televize, poutat pozornost. A my tři, s Vaškem a Alešem, jsme klasický odpad téhle doby. Bavili jsme se o budoucnosti Luneticu a shodli se, že už do toho znovu nepůjdeme. Pak ovšem přišla nabídka nahrávací firmy, která chtěla vydat všechny naše klipy na DVD. Chtěli ale, abychom se na tom nějak podíleli a někde vystoupili. Dostali jsme nabídku vystoupit v Liberci a v Praze. Museli jsme přemluvit Davida, a to se nakonec povedlo.

Jste všichni o deset let starší. Změnilo se něco?

Vašek s Davidem nechtěli tancovat,  že by si ve třiceti připadali blbě. Takže jsme museli všechny písničky předělat. Zdá se mi ale, že si to krásně sedlo. Máme za sebou živou rockovou kapelu, žádný playback.

Chodí na vás lidi?
Je to paráda. Přinesl jsem plán akcí do léta a Aleš říkal, že toho je nějak málo. David naopak, že je toho až moc. Takže jsme se domluvili na kompromisu a hrajeme třikrát do měsíce, tak na půl roku máme určitě co dělat. Firma by po nás chtěla novou desku, ale musíme si ještě ujasnit, co zpívat a jak vůbec dál. Aleš a já bychom do toho šli hned a David s Vaškem zatím neví. Takže se uvidí, jsem ale strašně rád, že jsme se vůbec dali dohromady.

Každý máme své zaměstnání a jednou za čas vystoupíme. Hrozně mě to nabíjí. Kromě toho můžu při koncertě dělat i svoje věci z Noggina, v některých písničkách mám rapový blok. Svůj blok má i Aleš.

A co nové skladby?

Ty právě nemáme. Je mi ale jasné, že když je nebudeme mít, dříve nebo později skončíme. Objedeme všechno, co je, a pak si nás jednou za čas možná někdo pozve.

Jak tedy vidíte budoucnost Luneticu?

Dávám jí tak rok. Pokud ovšem nepřijdeme s novými věcmi

Martin Kocián

Narodil se  v roce 1976 v Mostě. Vyučil se truhlářem a vystudoval stavební průmyslovku. Nyní studuje média.  V roce 1998 vznikl boyband Lunetic, jehož byl Kocián členem. O čtyři roky se kapela rozpadla a Kocián začal brát drogy. Po úspěšné léčbě zkusil opět štěstí v showbyznysu. Nedařilo se mu, a tak v roce 2005 odjel do Irska, V Dublinu pracoval jako číšník. Se sólovým projektem Noggin nahrál několik písní. Po návratu do Čech pracoval opět jako číšník. V roce 2008 otevřel vlastní bar a s Luneticem se vrátil na scénu.

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama