Michaela hejtuje ocicmávání v MHD
To si takhle jedu pěkně metrem, myšlenkami těkám sem a tam, když v tom zmerčím zamilovaný pár. Krása, říkám si. Culí se na sebe, drží se za ruce… No radost na ně pohledět! A najednou to přišlo – jazyky VŠUDE!
Já nevím, jak vy, ale tohle prostě fakt nesnáším. Rozumím tomu, že se dva lidi mají rádi, taky mám pár lidí překvapivě ráda, ale s projevy lásky na veřejnosti nesouhlasím. Ne že by od sebe zamilovaná dvojka měla stát metr, ale nic se nemá přehánět.
Dát si pusu, ok. Přimhouřím oči i nad krátkou, vkusnou líbačkou, ale co jsem viděla teď, mi málem vypálilo oči z hlavy. NE-CHUT-NOST!
Zmíněná dvojice od sebe jazyky několik zastávek neodtrhla, což způsobilo to, že já od nich nemohla odtrhnout pohled. Sama sobě jsem říkala, proč si tak ubližuju, proč se na ně prostě nepřestanu dívat, ale miluju sebemrskačství a nešlo to.
Ale pohled na ně mě upřímně bolel a křivil mi obličej, protože tahle dvojka, a má to tak většina těch, kteří tyhle nechutnosti provádějí na veřejnosti, se ani líbat neuměla. Víte, za dobré líbání považuju to, že se k druhému lehce přitisknu rty, pak se pomalu (!) přidává na intenzitě, po pár vteřinách se na chvíli přidá jazyk, ale ne tak, že druhému vyšetřuju mandle, prostě pěkně zlehka, cudně, mile, sexy. A ne brutální jazykové tornádo, které vypadá tak, že dva otevřou ústa, propletou jazyky a pak zběsile a nekoordinovaně kmitají několik minut (!), aniž by pusy zavřeli. Brrr! Ještě teď mám osypky, když si na to vzpomenu.
Jestli jste zamilovaní a nedokážete se od druhého odtrhnout, prosím, ale dělejte to cudně, ne jako smyslů zbavení. Ještě navíc pokud vám je víc než dvanáct. Díky.