Mlžný opar nad Rudým baronem


Válečným filmům z německé produkce se poslední dobou daří jako houbám po dešti. Většinou se setkáváme s náměty popisujícími události druhé světové války. Rudý baron do této velké škatulky ovšem nepatří. Děj se odehrává za první světové války a německý režisér Nikolai Müllerschön nám ve svém novém snímku popisuje jednu z největších legend německého letectva.

Rudý baronTím oslavovaným letcem je Manfred von Richthofen, pracovně nazýván Rudý baron nebo Rudý ďábel, kterého ztvárnil u nás ne moc známý Matthias Schweighfer. Příběh mladého letce není pouze biografickou nudou, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tvůrci nám naservírovali trochu rozverné psychologie postav a nebylo by to „echt“ německé dílo, nebýt tam špetka romantiky. Díky těmto aspektům se nebudeme moc prát se zavírajícími se víčky, ale to neznamená, že budeme bez dechu sledovat to, co se na plátně odehrává.

Střih si libuje v nezajímavých scénách
Právě sledování aktuálního děje nám přinese řadu problémů. Za to mohou převážně střihačské kreace a koncepce filmu. Je sice pěkné, že se dozvídáme o letcově rodině – ale k čemu nám to je, když vzápětí jiná scéna potlačuje to, co nám bylo ukázáno před chvílí? Střih si libuje ve scénách, které jsou pro diváka nezajímavé, a když se nám omylem zatají dech nad nějakou sekvencí, je scéna následně utnuta.
Nevím, jestli bylo naivní očekávat ve snímku o jednom z nejlepších letců trochu té akce ve vzduchu, trochu leteckých záběrů nebo trochu triků. Asi ano, poněvadž letecké souboje nejsou ničím jiným, než parodií na akční podívanou. Vzorec, který pozornější divák rozluští, vypadá asi takto: záběr na skupinu letadel, záběr na obličej letce, záběr na samopal a občas je třešničkou na dortu pád letadla nebo nějaký manévr nasnímaný ze vzdálenosti bližší než stovky metrů. Aby to nevyznělo, že kamera kazí celý film, musím obratem dodat, že jakmile kamera nelítá někde v nebeských výšinách, je příjemným prvkem a některé scény lahodí oku a dokonce přenesou na diváka trochu té atmosféry.

Štěstí v neštěstí? Herecké výkony
To, co potvrzuje onu nesystematičnost, je milostná zápletka hlavního hrdiny se zdravotní sestrou z polního lazaretu. Většinou se od milostného vztahu očekává nějaká jiskra, ale v tomto případě asi došlo někde ke zkratu. Vývoj vztahu této milenecké dvojice je natolik nepochopitelný, že občas si divák říká, jestli je v jejich počínání nevede nějaká nadpřirozená síla. S tím souvisí i scénář podtrhující plytkost rádoby dramatických okamžiků.
Štěstím v neštěstí  jsou herecké výkony. Na první pohled slizký hlavní hrdina má v sobě určitý potenciál a jeho rozporuplné kreace se hodí k jeho celkovému vzezření. Jeho milenka Käte v podání Leny Headey působí velice tajemně, ale nakonec si její tvářičku oblíbíme a trochu jí uvěříme, že k našemu Rudému baronovi opravdu něco cítí. Převážná část snímku byla natáčena v České republice, a tak není divu, když ve vedlejších rolích objevíme napíklad Richarda Krajča, Josefa Vinkláře nebo Igora Chmelu.

Nad celým tímto dílem se vznáší mlžný opar signalizující nedostatečně velký rozpočet, a to je v některých místech znatelný problém. Obdivuji německo-britské producenty, kteří svěřili takto obtížný námět právě režiséru Müllerschönovi, jenž má zkušenosti jen víceméně s televizní tvorbou. I tento fakt se odráží na celkovém ladění některých scén. Rudý baron je prázdnou výpovědí o hrdinech své doby, fádní koláží tisíckrát použitých postupů a neakčním filmem tvářícím se jako akční. Avšak našli bychom i světlá místa, která tu a tam prozáří skrz dvojplošníky hemžící se na obloze.

Rudý baron
Česká republika/Německo/Anglie
2008, 120 minut
Režie: Nikolai Müllerschön
Hrají: Matthias Schweighöfer, Lena Headey, Til Schweiger, Josef Vinklář, Ladislav Frei st. a další