Štítek Reklama
13. 3.2013

Monkey Business: Očekáváme, že příští rok vyhrajeme my

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Monkey Business - Autor fotografie: Foto Supraphon

Karel nevyhrál, výsledky voleb respektujeme. Anděla by měl dostat Vojta Dyk. Přítelova holka vypadá jako bubeník Black Sabbath. A hudební ceny Apollo? Ty příští rok vyhrajeme my. Totiž oni. O nové desce Happiness of Postmodern Age mluvili zpěvák Matěj Ruppert a baskytarista Pavel Mrázek.

Matěji, když jsme spolu hovorřili naposledy, bylo krátce před volbami a vy jste se netajil podporou Karla Schwarzenberga. Jak jste se smířil s jeho prohrou?
Matěj Ruppert
: Poměrně rychle. Jelikož jsem byl od začátku připravený na to, že to nemusí dopadnout, nepodléhal jsem žádným drastickým vášním. Samozřejmě mě to mrzelo, ale ani jsem neměl čas na to nějak víc myslet, připravovali jsme se na natáčení klipu a měl jsem spoustu práce.

Štěstí mužů (a žen) ve středním věku


Vycizelovaný, až strojově čistý zvuk a typické groovy v pozadí, vtípky v popředí.
Jako kdyby si Monkey Business s postupujícím věkem připravovali pro svoje potřeby dětské hřiště, prostor, kde si beztrestně pohrají s odkazy ("nikdy nebudeme cool jako Bryan Ferry"), hosty (rap od Vladimira 518KataRockin´ At the Lobby Bar) a úchylkami (německy zpívající Tonya GravesGerman Party) a zase půjdou. Domů, ke svým dětem (Realistic Romantics) a deskám starých oblíbenců (Heartburn s přesně dávkovaným patosem hlasu Matěje Rupperta a hostující Joan Baez).

Právě tahle melancholie je na novince Happiness Of Postmodern Age nejzajímavější; předělávka naléhavé písničky o vztahu Joan Baez a Boba Dylana Diamonds and Rust, oblečená do decentního, tak trochu kosmického podkladu včetně basové linky, jejíž zvuk bychom našli třeba na starých deskách AG Fleku, tlačí cyniky Monkey Business do nezvyklé polohy bez kejklířské masky (Twilight of Jesters?)
Bude zajímavé sledovat, jakou cestou se Monkey Business vydají příště. Stárnout (a vyhladit vrásky) se dá různými způsoby a ten, který aplikují na několika místech desky Štěsti postmoderního věku, vlastně vůbec není špatný. (sli)   

Víte o někom, kdo na vaše doporučení Karla Schwarzenberga volil?
MR:
O nikom takovém nevím. Všichni lidé z mého okolí byli na jeho vlnu naladěni už před volbami. Ale jestli jsem někoho zviklal, ať se mi klidně ozve na Facebooku, budu potěšen.

Vynořily se názory, že přehnaná podpora Karla ze strany umělců paradoxně vedla k jeho prohře. Co si o tom myslíte?
MR:
Na jedné straně chápu, že to někomu mohlo připadat otravné, na druhé nechápu, proč. Mě se tohle nijak netýká, nebyl jsem v centru dění; bral jsem to tak, že spolu s mnoha milými a mně sympatickými lidmi podporujeme Karla Schwarzenberga jako člověka, který za to opravdu stojí a který může trochu provětrat český politický vzduch. Protistrana zatáhla Karla do ne úplně čisté hry politikaření, stranickosti a příslušnosti k vládě...

...ale on v té vládě opravdu je, a kdyby chtěl něco provětrávat, mohl to už dávno udělat.
MR:
To je logické, ale stejně tak bych se já mohl tázat, proč Miloš Zeman a jeho ČSSD kdysi dávno naši zemi zadlužil na takhle dlouhou dobu. Obě strany mají máslo na hlavě a řešit tyhle věci je úplně bezpředmětné. Jenomže lidi na ne bohužel hodně slyší.

Říkáte, že jste se se Schwarzenbergovým neúspěchem smířil. Vám nevadí, že bude Miloš Zeman prezidentem?
MR:
Nadšený nejsem, ale respektuji to.
Pavel Mrázek (baskytara): Ale budeme to muset nějak řešit.
Matěj: Možná defenestrací.
PM: Je otázka, jestli budeme platit daně.

Pojďme k vaší nové desce Happiness Of Postmodern Age, která obsahuje také novou verzi hitu Diamonds and Rust Joan Baez. Kdy jste přišli na to, že by vám na albu mohla právě ona?
MR:
V podstatě úplně nakonec. Toužili jsme po tom, ale její manažer nás poslal od dveří dál, a tak jsme to vzdali. Po určité době se nám ozval David Gaydečka, který produkoval koncert ke dvaceti letům od revoluce, kde s námi Joan Baez vystoupila, a nabídl nám, že bychom ji mohli pozvat na náš pražský koncert. Když jsem to s ní asi dva měsíce předem domlouval, rovnou jsem ji požádal o spolupráci na desce a ona kývla. Natáčela to jenom za doprovodu piána, zbytek jsme dodělali potom.

Originální přebal nové desky Monkey BusinessPřípravu desky ale provázely i drobné potíže, kvůli iTunes jste museli změnit obal desky. Místo useknuté hlavy jste tam nainstalovali míč na rugby.
MR:
Ano, to je pro slabší povahy, které by se mohly trošku polekat. Ti odvážnější, kteří budou chtít mít naši vizi kompletní, si mohou koupit kamenné cédéčko s useknutou hlavou. Jako za starých dobrých časů.
PM: Snad nezkamení, až ten drastický výjev uvidí.

Myslíte, že si ten obal přes iTunes vůbec někdo koupí?
MR:
(směje se)
PM: Podle mě ne. To je právě další věc, pochybuji, že někdo stahuje z iTunes obaly.
MR: Znám pár takových lidí. Když jsem se to doslechl, strašně jsem se naštval, ale rychle mě to zase přešlo. Je to vlastně malichernost. Myslím si, že jde o důsledek současného stavu USA. Všechny minisvobody se navzájem ruší tak, že opravdová svoboda přestává existovat. Jelikož iTunes jsou americká firma, myslím, že tu aplikovala nějakou vnitřní směrnici, která zakazuje i tu nejmenší kapičku krve. Aby to v Americe náhodou někdo nezažaloval.

Proč ta hlava na přebalu vůbec je?
MR:
Celý obal je takový minipříběh. Templáři se letounem přepravili z jiného času k nám. Ve středověku se dost zabíjelo, to asi na iTunes nevědí.
PM: Templáři byli poutníci, kteří šli k božím mlýnům a občas při tom museli někomu useknout hlavu. A navíc useknutá hlava má už od dob medúzy estetickou kvalitu, která chytá za oči.

Má tedy příběh s míčem ještě smysl?
Matěj:
Naštěstí ne. Templáři s sebou totiž nesou ještě kufřík, ve kterém mají své bohatství. Když se podíváte na zadní stranu desky, vidíte, že se potkávají s byznysmanem, který jejich bohatství vymění za své.

Poslechněte si Monkey Business v YouRadiu

Co je naše bohatství?
PM:
Penicilin.

A jejich?
PM:
Ježíšova předkožka. Originál. Ceněná relikvie, kterých je po světě asi patnáct. Ježíš byl Žid, musel tedy být asi do osmého dne od narození obřezán. Ta předkožka přeci musí někde být.

Jaktože jich je tolik?
MR:
To je také zajímavé. Možná proto, že katolíci mají vždycky pravdu.

Ráda bych se teď podívala dovnitř nahrávky. Jaké písničky se vám nejlépe hrají?
MR:
Mám hodně rád Midlife Punks Dilemma. Hlavní myšlenkou je, že až budeme starší, budeme radikálnější, což je samo o sobě nesmysl. Čím jsi starší, tím víc děláš kompromisů, měkneš. Videoklip k té písničce přesně vystihuje její náladu.
PM: Já mám zase rád Realistic Romantics, protože je to takový protimluv. Kdo má děti, zná to. Říká se, že děti mají velikou fantazii, ale zároveň ti fantazii berou a tlačí tě do reality tím, že musíš vydělávat peníze. O tom je Realistic Romantics.
MR: Součástí desky je tentokrát i knížečka, ve které jsou překlady textů. Náš textař Vráťa Šlapák každý text  přebásnil do češtiny, vždycky podle vlivu nějakého básníka. Je tady například přebásněný text ve stylu Halase, Kainara, Karla Hynka Máchy, Nerudy, Hraběte a podobně. Veelice hodnotná věc.

Někde jsem četla, že vaše písničky vychází z autobiografických zkušeností, je to pravda?
MR:
Jak kdy. Něco z nás tam asi vždycky je.

V tomto kontextu mě zaujal název skladby Your Girl Looked Like Bill Ward On The Cover Of Sabotage.
MR:
To je zrovna velmi autobiografická věc. S jedním naším velmi dobrým kamarádem se zrovna rozcházela holka a on to velmi těžce nesl. Byli jsme u Romana Holého na chalupě a náš kytarista vzal starou desku od Black Sabbath a říká: „Hele, ten Bill Ward vypadá jak holka našeho kámoše.“ Pak nás napadlo napsat o tom písničku. Zpívá ji Tonya, takže je to vlastně z pozice oné holky, která mu dává za uši. My pak v refrénu klukovi zpíváme: „Klid, vždyť stejně vypadala jako Bill Ward na obalu desky Sabotage.“

Kdo byl ten kamarád?
MR:
To nemůžeme říct. Oni se k sobě navíc vrátili.
PM: Původně jsme mu tu skladbu chtěli věnovat, ale on nás mezi tím hrozně naštval, takže jsme se na to nakonec vykašlali.

Téměř každá vaše nahrávka získá nějakou cenu, daří se jí především v anketě Anděl. Jak to vidíte s novinkou?
MR:
Nic nečekáme, ale bylo by to samozřejmě milé. Nicméně mám trochu obavu, jakým směrem se ceny Anděl potácí. Z posledního předávání jsem byl regulérně v šoku. Měl jsem velké výhrady k tomu, že se zpěvákem dvacetiletí stal Jarek Nohavica, protože za dvacet let vyhrál v kategorii Zpěvák roku třináctkrát Dan Bárta. Mělo by být logické, že cenu dostane on. Nemůžu se zbavit pocitu, že firma, která Anděly vlastní a je z Ostravska, tlačí své interprety. Nerad bych někomu křivdil, ale zdá se mi, že ceny Anděl se stávají odrazem popularity, nikoliv kvality.

Originál Diamond and Rust od Joan Baez

Ukázka nové verze

Koho byste na zpěváka a zpěvačku roku nominovali vy?
MR: Vojtu Dyka, ten by to už měl konečně dostat. V nominacích mi chybí Albert ČernýCharlie Straight. Ve zpěvačkách je to myslím spravedlivé tak, jak to je.

Mají podle vás vůbec nějaké domácí hudební ceny smysl? Například ty nové, Apollo nebo Vinyla?
MR:
Ty jsou zase podle mě trochu elitářské. Ale líbí se mi na nich, že kolem sebe nedělají takový humbuk. Takoví by měli být Andělé.
PM: Konkrétně ceny Apollo nejdou napříč žánry. Prostě sedm interpretů, kteří na jevišti umírají. ZrníBoris Carloff dobré, ale proč tam třeba není punková kapela? Nebo nějaká elektronika?
MR: Očekávám, že příští rok Apollo vyhrajeme my.

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama