Mrazičky


Přemýšlel jsem, jaké téma zvolit pro svůj čtvrtý iPop, a nakonec se jako nejžhavější kandidát ukázaly „mrazičky“. Ostatně minule jsem toho výrazu použil v článku o Prostitutes, tak vám víceméně dlužím vysvětlení.

Myslím, že „mrazičky“ nejsou oficiální slovo, proto ho raději dávám do uvozovek. Tento výraz jsme zavedli s Bublajsem už někdy na základce. Když jsme se pak s někým o „mrazičkách“ bavili, buď nás chápal, nebo se naopak ukázalo, že tento pocit vůbec nezná!

Jak je popsat? Projevují se mrazivě svrbivým pocitem, který začíná někde na šošolce hlavy a spouští se po zádech dolů. Člověk s mrazičkami (dál už budu na ty uvozovky kašlat, neva?) pak je, paradoxně, jako opařený. Zpomalí své pohyby a přeje si neustálé pokračování tohoto stavu. Nechce to „narušit“. Člověk, který má mrazičky, může vypadat dost směšně.

Při pozorování tohoto jevu jsme se shodli, že je to vůbec jeden z nejpříjemnějších pocitů na světě. Nejzajímavější na něm je, že absolutně nevíte, kdy mrazičky udeří. Neexistují všeobecně platné podmínky pro jejich navození. Kdybyste do puntíku zopakovali situaci, ve které jednou vznikly, podruhé z toho nic nebude. Nicméně vypozoroval jsem, že se třeba dostavují, když mi někdo něco vysvětluje. A otáčí při tom listy knihy. Nebo vniknou z ničeho nic při telefonickém rozhovoru, který pak mám tendenci prodlužovat.

Když hudba hraje až praští
Ještě je důležité dodat jednu věc: mrazičky jsou absolutně asexuální záležitost. Je úplně jedno, kdo je vyvolá, nijak to nesouvisí s přitažlivostí té osoby. Na tom jsme se s Bublajsem také shodli. Jednou mi  vyprávěl, že je nečekaně dostal, když po něm nějaký vágus chtěl peníze. Bublajsovi to bylo příjemné a nechtělo se mu od něj odejít.

Samozřejmě bych takové téma do iPopu netahal, kdyby také nějak nesouviselo s hudbou. Zvláště koncerty totiž bývají častým dějištěm mraziček. Důvody mohou být dvojí. Buď vás kapela něčím naprosto dostane, nebo stojíte blízko ventilace. V tom prvním případě to může být nějaká silná písnička nebo třeba zajímavý příchod kapely na pódium. Ve druhém zpravidla větrací šachta.

Jinak podmínky pro mrazičky na koncertech moc ideální nejsou: vedro, špatný vzduch, hluk, příliš rušivých elementů. Ale existují tam emoce a ty jsou rozhodující. Snažím se vzpomenout, kdy mě na koncertě někdo takhle zmrazil. Hodně silné to například bylo na mých oblíbených Roxy Music, na které jsme se s Bárkou vypravili v roce 2001 do Vídně. Ještě dnes mi tají po zádech.

Později z tohoto comebackového turné vyšlo živé dvojCD a jedna písnička na něm je dokonce z onoho vídeňského koncertu! Musím si to sehnat. Uvidím, co to se mnou bude dělat při pokojové teplotě.

Zde je tatáž písnička v podání Franka Blacka. Obraz ani zvuk nic moc, ale naživo to musely být také slušné mrazičky.

mardosha@noise.cz
www.myspace.com/mardosha