Od hrobu do kolébky

Stefan-Titka

Podivuhodný příběh Benjamina Buttona vstupuje do kin s vizitkou oscarového šampióna. Velkolepé drama Davida Finchera, vizionářského režiséra, který v minulosti obohatil kinematografii o taková díla jako Sedm nebo Klub rváčů, má v ohni hned třináct želízek. Včetně toho nejprestižnějšího – za nejlepší film.

Krátká povídka Francise Scotta Fitzgeralda z roku 1920, která tu posloužila jako námět a již si Hollywood přehazoval bezmála čtyřicet let, vypráví příběh člověka, který se narodí jako osmdesátiletý stařec a zatímco jiní kolem něj stárnou, on na cestě ke smrti mládne.

Už samotná myšlenka nahlédnout na život z druhého konce nabádá k zamyšlení, a scénáři Erica Rotha se daří tyto impulzy stimulovat víceméně nenásilnou cestou. Pro některé možná až moc nenásilnou. Podivuhodný případ Benjamina Buttona je totiž zvláštním způsobem odtažitý, až chladný film. Nevyžívá se v přehnaně patetickém rozumbradování nad smyslem života a zároveň ani není velkým milostným příběhem o romantické lásce, která překoná vrtochy přírody. Některé scény se do vás přesto zaryjí značnou emocionální silou.

Benjamin připomíná Forresta
Scenárista Eric Roth buduje příběh Benjamina Buttona podobným stylem jako kdysi u Forresta Gumpa, za kterého má Oscara. Možná se párkrát přistihnete, že vám ta či ona scéna Forresta opravdu připomene. I film o Benjaminu Buttonovi totiž stojí na epizodickém vyprávění; jeho svět zalidnily postavičky, na Benjaminově životní cestě někdy více, jindy méně významné.

Z toho vychází i Fincherova režie. Uchyluje se k funkční filmové zkratce, která je ale zároveň důvodem, proč má divák dlouho problém s citovým napojením na hlavní postavy. Ona zkratkovitost a epizodičnost vyplývá už ze samé podstaty námětu – jak jinak také odvyprávět celý život ve všech jeho etapách? Pochvalu za věrohodnost jednotlivých časových rovin si kromě režiséra zaslouží hlavně masky a vizuální efekty. To, jak se před vámi v jednu chvíli plahočí zakrslý stařík s rysy Brada Pitta, aby herec vzápětí omládl do své pittovské podoby, je opravdu mimořádné. Minimálně jeden Oscar pro trikaře by měl být jistý.    

Řemeslnou stránku filmu lze přijmout takřka bez výhrad  Jednotlivé segmenty jsou vypulírované filmařské skvosty, mnoho scén zapůsobí silně (příběh hodináře, závěrečný epilog), ale na konci se zkrátka nedostavuje onen nepopsatelný pocit uhranutí, který v sobě všechna mistrovská díla kinematografie nesou. Příběh vám vyprchá z hlavy dost možná dřív, než budete chtít, zůstanou jen vynikající segmenty a hlavní myšlenka. Ale to vlastně není zas tak málo. Když už nic, člověk si po odchodu z kina uvědomí, jak malý rozdíl je ve skutečnosti mezi tím, jak ze světa odcházíme, a jak na něj přicházíme.

Podivuhodný případ Benjamina Buttona (Curious Case of Benjamin Button)
USA, české titulky, 166 minut
Režie David Fincher, hrají B. Pitt, C. Blanchett, T.P. Henson, J. Ormond, T. Swinton, E. Koteas
Premiéra v ČR 29. ledna 2009