Štítek Reklama
24. 8.2008

Open Air Trutnov letos "slavil" 21. srpna 1968 a magii nového místa

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Festival Trutnov v roce 2008 - Autor fotografie: Foto archiv festivalu

Letošní festival Open Air Trutnov nabídl 108 různých kapel a interpretů na třech scénách, plus Hare Kršna stan, jehož program je asi každému nad slunce jasný. Takový počet účinkujících zde od 21. do 24. srpna 2008 nehrál náhodou, ale je to číslo, které symbolizuje 108 obětí sovětské okupace, kterým byl letošní ročník věnován.

Na hlavní stage tradičně moderoval herec Zdeněk Suchý, na druhé Radomil UhlířLaďa Čumba - buď jsou to úplní tupci, nebo geniální komici, každopádně o zábavu s nimi bylo postaráno.

Z kapel opět pobavili Monkey Bussiness. Oděni v pravěkých kožešinách roztančili celý amfiteátr, přičemž k radosti všech zahráli pár velkých hitů od J.A.R.. Jejich každoroční účast potvrzuje, že ač má Trutnov kořeny v undergroundu, zuby nehty se ho nedrží. Milým překvapením bylo neplánované vystoupení skupiny The Spankers, která v čele s okouzlující zpěvačkou nabídla velmi chutný koktejl ska, funku, jazzu a groove. Festival tradičně zakončovali šamanští bubeníci The Dhol Foundation, kteří se svými rytmy rozloučili s areálem Na Bojišti, tančilo se i na pódiu a naopak bubeníci šli hrát do publika... Ohnivá voda tekla proudem. Skvělá párty.

Jooooo! Foto archiv trutnovského festivalu

Letošní ročník byl výjimečný také tím, že se konal naposledy v areálu „Na Bojišti“, který festivalu vždy vdechoval jeho jedinečnou atmosféru. Za druhé se očekávala velice zajímavá návštěva – kdo jiný by měl tak magickému místu dát poslední sbohem (kromě jeho pravidelného návštěvníka, náčelníka Václava Havla), než velký bratr ze spřáteleného kmene Apačů – sám Vinnetou, alias Pierre Brice. A za třetí, což je na tom nejlepší,  jsem měl možnost nahlédnout do legendami opředeného dění v backstage – a že se děly věci!
Trutnovský festival má kořeny v undergroundu a je právem považován za nejstarší festival svého druhu u nás, jeho první ročník se konal v roce 1987, byl však tehdy ještě rozehnán StB a louka postříkána močůvkou. Letos byl taky postříkán močůvkou, nikoli však estébáky, ale návštěvníky, kterých přijelo tolik, že kadiboudy ke konci festivalu už nestíhaly.
Festival se vždy nesl v indiánském duchu, když si přečtete festivalový samizdat (brožurka obsahující nespolehlivý program), tak se vám poprávu zdá, že to psal někdo, kdo to kdysi hodně přehnal se sledováním Vinnetoua s Old Shatterhandem...nicméně není z toho cítit kýč, spíš je to sranda a taková přátelská atmosféra na Trutnově opravdu panuje... Známá věta, že na Trutnov se nejezdí za kapelami, ale za atmosférou, rozhodně není jen výmysl.
Podle toho vypadá celá dramaturgie festivalu, kde se spousta věcí řeší za pochodu, vystupují kapely, které v programu nebyly, a naopak nikde jinde by asi také neprošlo, aby vedle metalových Soulfly na jednom podiu vystupoval Pavel Bobek – a žádné kelímky nelétaly, naopak „Veď mě dál, cesto má“ si zazpívalo celé Bojiště.

Garáž, jedna z festivalových stálic. Foto archiv trutnovského festivalu

Festival nabízí opravdu obrovskou žánrovou rozmanitost a každý rok si pozve jednoho „zasloužilého umělce“ – legendární je vystoupení Evy Pilarové z roku 2006, vystupovali zde také Marta Kubišová, Waldemar Matuška nebo Václav Neckář... všichni se senzačním úspěchem. A přitom je v tom rockovém kotli málokdo, kdo v době, kdy tyto písně zněly z rozhlasu, byl vůbec na světě.

Kouří dýmku míru a jsou v pohodě
Spousta věcí tady vzniká spontánně – například letošní fotka, která se zapsala do knihy rekordů, hlavní stage se zaplnil za zády Václava Havla a hlavních pořadatelů, odhaduje se 4000 lidí. Pořadatelé festival organizují vlastně pořád stejně, nezávisle, a díky bohu se jim to stále daří.
Lidé jsou tady maximálně v pohodě, a to nejen proto, že od rána do večera dodržují přísný pitný režim a pokuřují dýmky míru, ale prostě proto, že se na tomhle místě v tuhle dobu každý rok evidentně rádi setkávají. Samozřejmě nic není ideální, proto 40 rozřezaných a vykradených stanů asi nikoho nepřekvapí. Po areálu se pohybují existence, které si pravidelný návštěvník chtě nechtě zapamatuje, za všechny bych zmínil vodníka Karla v brčálovém fraku, dredaře, který se tradičně baví tím, že si do dredů nechá zaplétat nejrůznější věci, od kelímků po vidličky, nebo silně opilého starého pána, který občas vleze na pódium, zpívá nebo předčítá své básně a dobře se zná s Havlem – Magora Jirouse.
Doufejme, že se jedinečnou atmosféru festivalu podaří přenést na staronové místo „Na Prachárně“, kde festival ještě za tuhé totality dělal své první krůčky. HAWK!

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama