Orikoule: Škoda jedu, který stříkne vedle


Kdeže jsou ty doby? Stačilo natáhnout si mikinu s kapucí, nasoukat se do okapsovaných gatí s rozkrokem někde nad koleny, nejistotu schovat za gesta okoukaná z drsňáckých amerických klipů a pečlivě nacvičovaná doma před zrcadlem. A hle, raper model Jižák byl na světě.

Byť je to řečeno velice zjednodušeně, takhle nějak vypadala představa řadového konzumenta a v této podobě si ji značná část českých fanoušků hip hopu bohužel podržela dodnes. Což je překvapivé pouze na první pohled. Stejně jako třeba metalisté, jsou totiž i fandové hip hopu pěkně konzervativní, i oni se na ženskou populaci tváří přinejmenším povýšeně – zkrátka, takový skautský oddíl. A divadélko k tomu…

Domácí hip hop naštěstí začíná již nějakou dobu nádherně vyspívat, čehož důkazem jsou nejen obě alba Penerů strýčka Homeboye nebo sólovka Vladimira 518 Gorila vs. Architekt, nahrávky jihlavských Pio Squad či nezařaditelný, zcela nadžánrový projekt Neurobeat pražských WWW. A že se něco děje, dokazují i někdy silně odmítavé reakce ze strany fanoušků. Ti by pořád raději slyšeli narážky na „roštěnky“ a pořádné pařby, utvrzování se v pocitu vlastní výlučnosti – jinými slovy, zůstávat v blaženém světě puberty a postpuberty. Dělat silná ramena se sice zmíněným umělcům nechce, nehodlají se však ani smířit s tím, že by si nechali kýmkoli a čímkoli přistřihnout křidýlka.

Urážky do větru nic neřeší
Krásně je to slyšet na albu Orikoule, na němž se spojili Orion a James Cole (známý z působení v pěkně vyostřených Supercrooo). Opět slyšíme pořádně jedovaté výrazy, bylo by ostatně bláhové očekávat slovník učitelek ručních prací. Jejich použití je však opodstatněné, nejedná se o sprosté exhibice hornických učňů na první vycházce. Ubylo stylizací, snahy provokovat za každou cenu, naopak, zvláště v Coleových textech, přibyla jasná potřeba se vyjádřit ke světu kolem. A pokud jim svět připadá šílený a sprostý, proč mu to neoplatit stejnou mincí? V jednom se oba poučili: že méně je někdy více a že urážky jen tak do větru nic neřeší.

Album je zajímavé i po hudební stránce. Vedle obvyklé sestavy kamarádů a kolegů z hip hopové komunity na desce slyšíme i Matěje Rupperta (Monkey Business), Otu Klempíře (J.A.R.), Romana Holého či slovenskou Mishu. Pokud lidé z velkého světa showbyznysu věnují svou pozornost něčemu dosud tak přehlíženému, také to něco znamená. A podobných setkávání můžeme očekávat stále víc. Budou-li tak vydařená, jako je skladba Romana Holého Hvězdná star, v níž slyšíme i Matěje Rupperta, a hromadu skvělých šlehů kolem sebe i do vlastních řad, nelze se než těšit.

Vývoj a sebereflexe, ochota pohlédnout do zrcadla a něco z toho vyvodit totiž prospěje každému – i nekompromisnímu hip hopu.

 Autor je překladatel a publicista

Témata: