Štítek Reklama
9. 7.2012

Pohoda, den 3: Festivalu vládly ženy

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Anna Calvi, královna Pohody - Autor fotografie: Ilustrační foto ČTK/EMPICS/Matt Crossick

Poslední den festivalu zavládla plážová pohoda. Kdo nenašel místo ve stínu, seděl před jedním z pódií; nejlépe v plavkách a v blízkosti vodních děl. Nejvíc to v sobotu táhlo na Orange Stage, kde vystoupila Anna Calvi, The Horrors nebo Portico Quartet. Jejich noční set zafungoval jako ukolébavka.

Sobota se na Pohodě nesla ve volnějším tempu, návštěvníci festivalu spíš relaxovali a užívali si poslední vyvedený den.

Necelou hodinu před polednem se do posledního metru zaplnilo Orange Stage, kde vystoupili členové Symfonického orchesteru Slovenského rozhlasu se dvěma pěveckými sbory a čtyřmi sólisty, aby přehráli Liverpoolské oratorium Paula McCartneyho. V úmorné výhni ale skladby působily spíš jen jako zpestření, bedlivě se soustředit na tóny bylo nad lidské síly.

Na témže místě se chvíli poté představili kolumbijští Bomba Estéreo. To už byla jiná káva; pravá, z jihu Ameriky. Kromě svých moderních latinskoamerických songů pobavili například předělávkou taneční klasiky Pump Up The Jam od Technotronic se španělským textem. Příjemná párty na rozjezd.

V exotice se pokračovalo i s Hypnotic Brass Ensemble. Ti pracují jenom s žesti a jednou bicí soustavou, ale ani s rapem na tom nebyli špatně. Navíc se jim podařilo vyhecovat jednu partičku v publiku, která vedle zvukaře předvedla svoje break danceové schopnosti.

Holky a kytary

Sobotnímu programu však dominovaly ženy. Ať za mikrofonem, nebo s nástrojem v ruce. A upřímně, některé své festivalové kolegy strčily do kapsy.

Jednou z nich byla Eliot Paulina Sumner alias I Blame Coco. Její první deska se nám v redakci velmi líbila (recenze), většinu publika ale spíš přilákala zvědavost, jak že to ta Stingova dcera vůbec vypadá a zpívá. To je ale bohužel všechno, co si z jejího setu na Pohodě budeme pamatovat. Několik desítek fanoušků sice potěšila, ale na samostatný koncert ve větším klubu by to bylo málo. Živým skladbám totiž přes rockový ráz - I Blame Coco zpívá úplně stejně jako její otec - totiž chybí gradace a třetí rozměr.

Pokud vám v kapele hraje baskytaristka, máte čtvrtinu úspěchu za sebou. Příkladem budiž Aristazabal HawkesGuillemots, kteří hráli od sedmi na Bažant Stagi. Jejich muziku lze popsat přirovnáním k alternativním The Kooks, co se do toho nebojí říznout. Škoda, že na Guillemots nedorazilo moc lidí, věština dala přednost odpočinku ve stanovém městečku a chystání se na večer. Zvukaři to ale pranic nevadilo a Guillemots zesílil tak, že kapelu bylo slyšet na sto honů.

Jestliže některému muži nepadla do oka výše zmíněná basačka, Anna Calvi ho se svou kytarou dostala do kolen. Byť při písních nasazuje odtažitý výraz přísné dominy, v mezipauzách se sympaticky zaculí a skromně poděkuje. S pouhými dvěma doprovodnými muzikanty a debutovou eponymní deskou (recenze) dokázal „Jack White na podpatcích“ nabídnout skvělý přechod ze světla do tmy.

Fanoušci mainstreamu mezitím raději vysedávali před Bažant Stagí, kde za příjemné teploty měla vytvořit atmosféru Emiliana Torrini. Na její koncert se sešlo hodně lidí, většina ale čekala na největší hit Jungle Drum. Nehledě na to, že skromné Emilianě by více slušelo menší pódium.

Posledním dívčím článkem byla americká artorocková skupina Warpaint. Děvčata nabídla přesně to, co slyšíte z jejich nahrávek; nic moc neřeší, vystačí si s malým prostorem a několika aparáty. Zahrály UndertowComposure z předloňské debutové desky The Fool a k tomu přidaly i nějaké to sóličko.

Poslechněte si holky v YouRadiu

Indie rockeři The Kooks odjeli standardní vystoupení, které nejvíce potěšilo první řady mladých fanynek. Dobře sestavený setlist se zapracovanými novými skladbami (Rosie, Junk Of The Heart) kazila pouze odfláknutá vizuální stránka. Jeden světelný pruh a desítky otočných hlav na zavěšených pásech moc parády neudělaly.

Public Enemy na Pohodě v záběrech TVlive.sk

O půlnoci pak v Dome začal koncert hip hopová show klasiků žánru Public Enemy, rockově naladění ale raději vyrazili na The Horrors. Na Colours of Ostrava vyvolala tahle britská kapela loni různorodé reakce, pokud ale někoho z přítomných jejich pohodového koncertu nepřesvědčila o svých kvalitách, není prostě tenhle styl pro něj. Za celý festival se z reproduktorů nelinul lepší zvuk, špinavost desek se podařilo přenést hlavně na bicí. Kombinace všech forem progresivního altrocku není u The Horrors žádné vykrádání; naopak, je to umění, se kterým mají šanci zaprat se jednou do historie alternativní scény.

Poslechněte si The Horrors v YouRadiu

Třídenní maraton zakončili před největším pódiem breakbeatoví Chase And Status. Do varu se jim podařilo dostat spoustu lidí, hlavou pokyvovali snad i ti, kteří podobnému žánru nefandí. Když se ale MC Rage snažil lidi rozezpívat, trochu narazil. Úplně se nedařilo ani dovést koncert k intenzitě, tolik důležité u ostřejších skladeb typu Smash TV. Spíš než na hlavní stage hodili do tanečního stanu.

Den nakonec neuzavírali rozbouření tanečníci, ale Portico Quartet, kteří kvůli zpoždění zahráli až ve dvě ráno a vytvořili tak příjemnou kulisu k usínání. Díky jim za tradiční ukolébavku v moderním pojetí.

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama