Štítek Reklama
13. 7.2015

Recenze Pohody: Když Björk není jedinou hvězdou

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Autor fotografie: Facebook.com

Téměř všichni na Pohodě mluvili o vystoupení Björk. Ti, kteří totálně zaplnili prostor před hlavním pódiem, i ti, kteří koncert björkotovali a dali přednost menším vystoupením. Jak se ukázalo, skvělé vystoupení se dá udělat i bez extravagní krajkové masky a ohňostroje.

Sobotní slunce nabylo na intenzitě a celkově počasí návštěvníkům velmi zpříjemnilo pobyt. Podle oficiální zprávy zůstalo na pokladně několik málo lístků, největší rušno bylo v areálu právě v čase vystoupení islandské zpěvačky. Davy lidí však korzovaly po letišti již od pozdního dopoledne. Velký zájem byl o vystoupení dua Ibeyi, které měli možnost vidět čeští fanoušci již na jaře v rámci festivalu Electronic Beats. Jednoduchá hudba inspirovaná africkou kulturou a postavená na hlasovém projevu zaplnila do posledního místa stan Europa stage. Přestože by dívkám slušela intimnější scéna, festivalové vystoupení odehrály v uvolněné atmosféře a v divácích zanechaly příjemný dojem, kdy zájem naznačoval, že dveře pro brzká vystoupení jsou jim dokořán otevřené. Ačkoliv málokdo asi dokázal porozumět skutečnému významu textů, z dvojčat vyzařovala sourozenecká propojenost, kterou dokázala snadno přenést i na publikum. To pak nemělo nejmenší problém připojit se ke zpěvu v nejznámějších skladbách Mama Says a River.

Na stejném místě dokázali emoce vybudit také barcelonští Seward, kteří na Pohodě navazovali na loňskou premiéru. Energické vystoupení, kde celá kapela funguje jako jeden organismus a zpěvák Adriano Galante využívá nejrůznějších prostředků jak dostat diváky svým zpěvem do kolen, ovšem kopírovalo čas vystoupení Björk. Plnému stanu včetně jednoho poskakujícího fanouška, který konstatně pobíhal mezi ostatními, absence na největším koncertu letošní Pohody ovšem nevadila.

Ve stejný čas se také na třetím venkovním pódiu odehrávala živelná show v podání partičky špinavých Angličanů Fat White Family. Ti měli vystoupit již loni na podzim v pražském MeetFactory, koncert byl bohužel na poslední chvíli zrušen. Trenčínská premiéra dokázala, že by byla škoda nedostat je do Prahy. Zpěvák Lias Saudi odehraje celé vystoupení s plechovkou piva v ruce, nenuceně několikrát zavříská do mikrofonu a celkově si celý čtyřicetiminutový moment vychutná. Do projevu, v němž už jen svou pózou deklaruje znechucení a aroganci, mu přitakávají spoluhráči stylem, který většina rockerů považuje již pár desetiletí za mrtvý. Tady ale není nic hrané a když klávesista vezme svůj nástroj, aby jej na zemi zběsile osouložil, spontánní gesto mu věříte. Urvalejší interprety byste na Pohodě těžko hledali, i když jim letos skvěle sekundovali jak OFF!, tak pozdější kolegové Turbowolf.

Večerní program ovládli ve velkém stanu Young Fathers. Zatímco u nás už jsou poměrně zabydlení a na podzim je uvidíme v Praze znovu, Slováci se s vítězi letošní Mercury Prize teprve seznamovali. Publikum strhli hned v úvodu a během hodiny nepolevili ani na okamžik. Žádná velká gesta, jen procítěné emoce, které dávají členové najevo nejen hlasově, ale také svými pohyby a v instrumentálních pasážích tak dokážou tancovat, i když na ně zrovna nemíří žádný z reflektorů a celá stage se halí do mlhy. Skladby z letošní novinky White Men Are Black Men Too byly oproti oceněné desce Dead v mírné převaze, neopomenuty ale nezůstaly ani starší EPčka. Omračující závěř se singlem Shame pak rozskákal celé hlediště.

Velmi očekávaným bylo i jedno z posledních velkých vystoupení, od dvou v noci hrající Kiasmos. Čerstvě oznámená listopadová zastávka v Paláci Akropolis může být vhodným reparátem, protože na Pohodě se potenciál nepodařilo využít na celých sto procent. Hudba z oblíbeného alba loňského roku tvořila kostru zhruba hodinové show, během níž ale kromě pouštění sklabeb k téměř ničemu nedocházelo. Přijemně zněl i nový singl Swept, který snad do české návštěvy doplní, tichý zvuk a nijak originální světelnou show to ovšem nezachránilo. Jak Arnalds, tak Rasmussen jsou schopnými hudebníky, do živých představení ale příliš vlastních elementů nevkládají a spíše se baví vlastní tvorbou společně s diváky. Nepopulární trend současných producentů, kteří nedokáží originálně prezentovat studiovou tvorbu, se tak bohužel prozatím nevyhýbá ani Kiasmos.

Letošní ročník nabídl kromě osvědčných jmen jako Björk (reportáž přineseme z vystoupení na Colours of Ostrava), Cocorosie nebo Manu Chao i spoustu menších jmen, které společně tvoří celek, kvůli kterému druhý červencový víkend jezdí do Trenčína tolik milovníků hudby. Hudby, kterou si tu můžete v pohodě vychutnat. I na devatenáctém ročníku se to povedlo.

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama