Štítek Reklama
20. 3.2009

The Prostitutes a zombie z rodného města pokousali Roxy

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

The Prostitutes křtí v pražském klubu Roxy desku Hometown Zombies i s širším realizačním týmem - Autor fotografie: Foto Jiří Vaněk

The Prostitutes překvapili pestrostí stylů, které se jim vešly na novou desku Hometown Zombies. Její včerejší křest v pražském Roxy ale ukázal, že naživo k žádné zásadní změně nedospěli. Skupina hraje stále to, co jí jde nejlépe – místy roztančený, místy mírně depresivní post-punk.

Trochu rozpačitý úvod večera v Roxy obstarala německo-britská dvojice Noblesse Oblige. Kytarista a zpěvačka byli sice vystajlovaní a hráli trendy hudbu, ale z větší části byla jejich produkce spíše experimentální než zábavná. Nelze jim vytknout pestrost – střídali se u nástrojů (malá souprava bicích, melodika a pár syntezátorů), ale písně v polorychlém tempu většinou postrádaly jasnou melodii a spíš nudily.

Bleskurychlé bicí a kytarová „škatulata, hejbejte se“
Krátce po půl deváté se z playbacku ozval hard-rockový riff jako od AC/DC, ohlašující úvod první písně Hometown Zombie. Pak už se ale jelo naživo; naprostou většinu první části koncertu The Prostitutes tvořily písně z nového alba (jedinou výjimkou z debutu Get Me Out Of Here je čtvrtá skladba Eject) – Thank You, Wired To Kill, Boom, Stories The Same, Phreneticus. Všechno bylo tak, jak jsme u The Prostitutes zvyklí: strojově přesné bleskurychlé bicí, rovná basa, hluboký vokál, kytarová „škatulata, hejbejte se“ a syntezátorové plochy a vyhrávky. První překvapení přinesl zpěvák Adrian T. Bell, když si k Everebody Knows(jedné z nejsilnějších písní z Hometown Zombies) vzal ii kytaru; koncertní provedení bylo hlasitější, The Prostitutesodvázanější, ale trochu ztratilo na naléhavosti tiché, akustické verze z desky. Kytarista Martin Destroyer pak ohlásil na pódiu šestého člena The Prostitutes – a metrový jezdící robot WD 40 odmarkýruje instrumentálku Unfaithful Sinclair.

Křtu desky se ujal Jan P. Muchow, několik slov pronesl i producent alba Dušan Neuwerth a pak začala nejpřístupnější (a asi nejsilnější) píseň z Hometown Zombies – singl Leave It Like It Is. Bohužel chyběla La Petite Sonja, absencí jejích vokálů ztratila skladba na křehkosti (i když publiku to nevadilo, vokál do závěrečné části odzpívalo samo). V rychlém tempu se šlo do finále; po Holiday se dostavila čtyřpísňová vzpomínka na debutové album. Nejdřív Don't Give A Damn a pak hypnoticky rytmická She's Dead (konečně rozskáče většinu publika) ukončilaregulérní set, ale The Prostitutes se nenechali dlouho vytleskávat. Martin Destroyer si natáhl na hlavu podprsenku, která přilétla odněkud z publika, a po krátkém intru nasadil k sólu největšího hitu první desky, hymnické Sunshine. Pak ještě She's A ProstitutesSpace Oddity 2009, závěrečné titulky desky Hometown Zombies i koncertu.

It's only rock'n'roll - but I like it
Ne všechno vyšlo stoprocentně tak, jak si asi pánové na pódiu přáli. Místy za to mohl zvuk, místy kapela - asi nejmarkantnější to bylo u rytmicky rozsypané Phreneticus. Písně z nové desky se ale organicky propojily se starším materiálem a profesionálně zvládnutá show potvrdila, že ve svém žánru The Prostitutes těžko hledají v Česku konkurenci. Že zlí jazykové skupině vyčítají banální texty? Když zpíváte o tak jednoduchých (a přitom zásadních) věcech, jako je rozchod po mnohaletém vztahu (Leave It Like It Is), nevěra vaší milé (Everybody Knows) nebo smrt kamarádky (She's Dead), nepotřebujete pro vytvoření silné atmosféry vzletná přirovnání. Navíc a hlavně – it's only rock'n'roll.

The Prostitutes: křest Hometown Zombies
19. března 2009, Praha, Roxy

 

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama