Štítek Reklama

Interpreti Alanis Morissette

Alanis Morissette

Více interpretů jako tento
motiv interpreta

Alanis Morissette - Autor fotografie: Foto archiv

Datum narození 1. 6. 1974
Věk 42 let
Místo narození Ottawa, Ontario, Kanada
Žánry Pop Rock, Rock, Pop
Weby interpreta http://www.alanismorissette.com
YouRadio Líbí se 0x
Přehrát rádio Alanis Morissette
Oblíbená skladba

Alanis se narodila v kanadském hlavním městě Ottawa učitelce Mary Ann Feuerstein a vysokoškolskému profesorovi Alan Richard Morissettovi jako Alanis Nadine Morissette. Má dva bratry, dvojče Wadea a staršího Chada. V šesti letech se začal učit na klavír a bicí nástroje. V té době zjistila, že se chce živit hudbou.

V roce 1984 napsala svoji první skladbu Fate Stay with Me, již poslala místnímu písničkáři Lindsay Morganovi, který jí v začátcích pomáhal. Písnička se ale příliš neujala. Na konkurzu v New Yorku se dostala do populární americké soutěže talentů Star Search, ale vypadla hned v prvním kole, které se konalo v Los Angeles. V roce 1988 však už podepsala smlouvu s MCA Publishing, která jí zajistila smlouvu s jedním ze svých nezávislých vydavatelství. V té době také studovala na středních školách Immaculata High School a Glebe Collegiate Institute v Ottawě.

více Zobrazit celý text

Mezi čtrnáctým a osmnáctým rokem života trpěla anorexií a bulimií, za které mohl tlak okolí. Na vině byli zejména producenti, kteří jí tvrdili, že nemůže být slavná, pokud bude mít nadváhu. Musela se podrobit terapii, která ji z obou nemocí vyléčila.

V roce 1991 vyšla první  deska Alanis. Nahrávka se objevila pouze na kanadském trhu, ale brzy dostala Alanis platinovou desku za více než 200 000 prodaných nosičů. Hudba je dílem jejím a producenta Leslie Howea a nese se v duchu dance-popu. Singl Too Hot se dostal do Top 20.

O rok později se představila v roli předskokana raperovi Vanilla Ice a na kanadských hudebních výročních cenách dostala tři nominace, z nichž jednu proměnila ve vítězství. V tomtéž roce vydala své druhé album Now Is the Time, které bylo spíše baladické, nemělo tak pompézní zvuk, zato zamyšlenější texty. Také toto album vyšlo pouze v Kanadě. Tři singly z desky se dostaly do Top 40 – An Emotion Away, No Apologies(Change Is) Never a Waste of Time. Deska byla velkým komerčním zklamáním a MCA Canada už Alanis nenabídla smlouvu na další desku.

Na cestě za Jagged Little Pill
Po ukončení studií na střední škole v roce 1993 se Alanis přestěhovala do Toronta. Tam začala hledat autora, který by pro ni psal písničky - výsledek byl ovšem frustrující.

Stejně dopadla při návštěvě Nashvillu o pár měsíců později. Po těchto zkušenostech začala Alanis jezdit do Los Angeles a spolupracovat s tamními muzikanty. Tehdy potkala věhlasného producenta a skladatele Glena Ballarda, s nímž si velmi brzy porozuměla. Byl prvním spolupracovníkem, který ji přiměl k vyjádření vlastních pocitů.

Spolu napsali a nahráli její třetí album Jagged Little Pill a na jaře 1995 podepsala Alanis nahrávací smlouvu s Maverick Records. Deska Jagged Little Pill vyšla v roce 1995, a předpoklad firmy byl, že se bude prodávat aspoň natolik, aby mělo smysl vydat další album.

Všechno změnil první singl You Oughta Know, který slavil obrovské úspěchy v rádiích a videoklip neustále omílala na hudebních stanicích MTV a MuchMusic. Další dva singly, All I Really WantHand In My Pocket, desce pomohly na nejvyšší příčky žebříčků.

Naprostý průlom ale odstartoval až čtvrtý singl Ironic, který se stal zřejmě jejím největším hitem. Další dva, You LearnHead over Feet, pomohly desce udržet se více než rok v Top 20 žebříčku Billboard 200. Jagged Little Pill se stalo nejúspěšnějším debutem (přestože se vlastně jedná už o třetí desku, ale první dvě vyšly jen v Kanadě) ženské umělkyně na světě s více než 30 miliony prodaných nosičů (přes 14 milionů jen v USA). Obrovský úspěch zaznamenala Alanis hlavně v rodné Kanadě, kde se album stalo 12krát platinovým a čtyři singly dosáhly na první příčku. Na kanadské hudebních scéně získala hned šest ocenění. V roce 1996 vyhrála také čtyři ceny Grammy.

18 měsíců na cestách
Na konci roku 1996 se Alanis vydala na obří turné po světě, které trvalo celých 18 měsíců. Bubeníkem tady byl pozdější člen Foo Fighters Taylor Hawkins. Roku 1997 byla skladba Ironic nominována na dvě ceny Grammy a vyhrála Juno Award (cena kanadské hudební akademie) za singl roku. Video Jagged Little Pill získalo o rok později Grammy za nejlepší dlouhohrající hudební video. Během turné ale přišlo rozčarování z poměrů v hudebním byznysu, ruku v ruce s únavou z neustálého cestování, nefungujících vztahů a drog. Rozhodla se přerušit kariéru. Začala se věnovat józe a na šest týdnů odletěla do Indie odpočívat.

V roce 1998 hostovala na albech jiných umělců, například na desce Ringo Starra Vertical Man nazpívala písničku Drift Away a na albu Dave Matthews Bandu Before These Crowded Streets hostovala ve skladbách Don’t Drink the WaterSpoon. Také nazpívala píseň Uninvited k filmu City of Angels. Skladba, přestože nikdy nevyšla jako singl, měla velký úspěch v rádiích a v roce 1999 vyhrála dvě Grammy za nejlepší rockovou píseň a nejlepší ženský rockový vokální výkon.

Hit Thank U
Na konci roku 1998 Alanis vydala své čtvrté album Supposed Former Infatuation Junkie. Opět spolupracovala s Glenem Ballardem a trochu pozměnila přístup ke skladbám. Monotónní melodie anebo chybějící refrény jsou toho důkazem. Album startovalo na první příčce Billboard 200, za první týden se prodalo 469 000 výlisků. Přesto se mnoho fanoušků zaleklo příliš osobních textů a album se prodávalo hůře než Jagged Little Pill. Deska obdržela v Kanadě čtyřikrát platinovou desku a vyhrála Juno Awards za nejlepší desku. Z alba pocházel jediný velký hit – písnička Thank U.

V únoru 2002 se na dalším studiovém albu Under Rug Swept poprvé ujala role samostatné skladatelky a producentky. Většinu nástrojů nahráli členové její doprovodné kapely - Joel Shearer, Nick Lashley, Chris ChaneyGary Novak, na desce se však objevili i zajímaví hosté. Mezi nimi třeba Eric Avery, Flea či Meshell Ndegeocello. Krátce po skončení nahrávání Alanis vyměnila členy kapely - Jason Orme, Zac Rae, David LevitBlair Sinta s ní hrají doposud.

So-Called Chaos se neprodával dobře a Alanis mění občanství
Studiové album So-Called Chaos, vydané v květnu 2004, zaznamenává nejhorší prodejnost v USA za její kariéru. V červnu roku 2005, k desátému výročí desky Jagged Little Pill, vydává Alanis její akustickou studiovou verzi. Album se prodává jen v coffee shopech kavárenského řetězce Starbucks. Po dobu šesti týdnů, kdy bylo album v kavárnách k dostání, vydavatelé stáhli z trhu ostatní Alanisiny desky. Jagged Little Pill Acoustic se prodalo v USA kolem 300 000 kopií. Doprovodné turné trvalo dva měsíce a Alanis během něho vystupovala spíše v malých divadlech. V této době byla také Alanis uvedena na kanadském „Chodníku slávy“.

V roce 2006 si Alanis poprvé v kariéře dopřála odpočinek od koncertních vystoupení. Objevila se jen v noční show populárního amerického moderátora Jay Lena se skladbou Wunderkind. prvního dubna 2007 vydala ironickou cover verzi hitu The Black Eyed Peas - My Humps. Zpíval pomalu a truchlivě, doprovázel ji jen klavír. Video ke skladbě bylo uveřejněno na YouTube a Alanis v něm provokativně tancuje uprostřed skupiny mužů. Proslýchá se, že píseň natočila během nahrávání vlastního alba, kdy už byla unavena emotivně náročnými vlastními skladbami a potřebovala nahrát nějakou jednoduchou písničku.

Památné vystoupení byla interpretace The Star-Spangled Banner  a O Canada, americké a kanadské hymny, během čtvrtého zápasu finále hokejového Stanley Cupu mezi celky Anaheim Mighty DucksOttawa Senators. V roce 2005 se stala občankou USA, přesto si ponechala i kanadské občanství. Sama sebe označuje za kanadskou Američanku.

V roce 2006 uvedla pro časopis Rolling Stone, že se chystá napsat paměti. Jsou zaměřené především na témata pro ženy. Dotýkají se sexuality, krásy, vztahů a práce, částečně se Alanis nechává inspirovat mladými ženami, které jí vyprávěly své příběhy.

Během roku 2006 se také objevily spekulace o jejím rozchodu s hercem Ryanem Reynoldsem, které jejich právní zástupci na počátku roku 2007 potvrdili. S Reynoldsem se zasnoubila v roce 2004 a v témže roce poskytla otevřený rozhovor britským novinám The Mirror, kde popisovala svou lesbickou minulost a problémy s drogami.

Sedmé studiové album vydala v polovině roku 2008, producentsky se na něm podílí Guy Sigsworth. Alanis měla také podíl na albu Songs for Tibet na podporu čínské provincie Tibet a dalajlámy Tendzina Gjamcha. To se objevilo na trhu ve stejné době, kdy začaly olympijské hry 2008 v Pekingu.

Jejím partnerem po rozchodu se stal právník Tom Ballanco.

Alanis Morissette ve filmu
Začátek filmové kariéry Alanis se datuje do roku 1986, kdy vystupovala v dětské televizní show You Can’t Do That on Television.

V roce 1993 se objevuje ve filmu Just One of the Girls a tuto zkušenost označuje za otřesnou. V roce 1999 hrála ve filmu Kevina Smithe nazvaném Dogma. Původně měla hrát hlavní ženskou roli, ale kvůli nabitému diáři stihla odehrát jenom epizodní roli Boha. Zahrála si také v dílech populárních seriálů Sex and the CityCurb Your Enthusiasm, zazářila ve hře The Vagina Monologues. V roce 2004 se objevila v biografii o Cole Portera, pro kterou nazpívala píseň Let’s Do It (Let’s Fall In Love). Zahrála si tu malou roli neznámé interpretky.

V roce 2006 účinkovala jako bezdomovkyně Lucinda v epizodě filmu Lifetime nazvané Lovespring International. Objevuje se též ve třech epizodách Nip/Tuck jako lesbička Poppy. V adaptaci románu Philip K.Dicka Radio Free Albemuth přijímá roli Sylvie, obyčejné ženy zotavující se po operaci zhoubného nádoru.

více Skrýt text

Může se ti líbit

Videa interpreta Alanis Morissette

    Mohlo by tě také zajímat

    iStyle
    Štítek Reklama