Recenze: Rocky se možná opět prohuhlá k Oscarovi. Po čtyřiceti letech
Málokterá série zažila takové výkyvy jako Rocky. První díl vyhrál v roce 1976 Oscara jako nejlepší film, aby začal příběh italského hřebce postupně béčkovatět až ke kouzelným dobám Eye of Tiger. Ve čtyřce už nasákl osmdesátkami natolik, že neměl hrdinný boxer problém vlastnoručně porazit sovětský komunismus. Sly Stallone si ale v devadesátých letech všimnul další změny kurzu a sérii navrátil blíž realismu. Završil ji dílem Rocky Balboa z roku 2006, v němž rozbitý starý muž ještě naposledy vstoupil do ringu s nasazenými rukavicemi, aby ukázal, že do starého železa sice patří, ale že i staré železo má něco do sebe...
Mnozí si mysleli, že téhle pohádce je konec, dalším kouskem skládačky se ale stává snímek Creed, v němž Stallone nostalgicky předává štafetu a možná se dokonce prohuhlá k Oscarovi za svůj herecký výkon, čímž se série vrátí k uznání, jaké jí během desetiletí blbnutí sotva kdo předvídal.
Pokud se to stane, proč ne. Oscara už herci vyhráli za větší pitomosti a Creed začínajícího režiséra Ryana Cooglera je velmi vkusným mainstreamovým dramatem, které při své odstrašující délce skoro dvou a půl hodin uběhne neuvěřitelně rychle. Rocky se v něm stává trenérem nelegitimního syna Apolla Creeda, svého někdejšího soka, později nejlepšího přítele a nakonec oběti Ivana Draga. Jde o příběh jednoduchý, žánrově čistý a odhadnutelný každým okamžikem. Jeho přímost ale neuráží, vlastně naopak – dovoluje nasednout na určitou vlnu nostalgie, jež však není pasivní naplňování trademarků, ale aktivní budování nového příběhu podle ozkoušených vzorců. Určitě to není na zalapání po dechu nebo ohromení, ale proč ne? Víc beztak čekal málokdo.
Coogler je velmi snaživý a dělá vše pro to, aby se bylo na co koukat, ačkoliv žádný génius řemesla to není. Spíš schopný řemeslník. Udržuje tedy tempo (krom určitého zpomalení ve třetí čtvrtině), stará se o různá ozvláštnění (jeden ze zápasů je například natočen na jediný nepřerušený záběr) a velmi uvědoměle pracuje s materiálem, který má. Michael B. Jordan v roli Rockyho svěřence se přesvědčivě topí ve své roli sirotka, jenž svého celosvětově proslulého otce sice nikdy nepotkal, ale v jeho stínu strávil celý život, a Sly je prostě kouzelně starý a tahá z nás svým zmuchlaným obličejem veškeré nutné hořkosladké emoce, jak dělá už asi deset let.
Je to všechno trochu laciné, je to svým způsobem i sázka na jistotu, ale proveden je Creed velmi dobře a jde nejspíš o jeden z nejlepších dílů série. Ždímat boxerské slzičky se daří ještě o kus lépe něž v Zpátky do ringu, kde se Stallone před dvěma lety utkal s De Nirem. A jestli to znamená, že se Rocky, dál už nejspíš bez samotného Rockyho, bude vracet i nadále? Šanci si zaslouží.