Fotoreport: Vložte kočku pokřtili Hedviku. Bylo to jak cesta kolem světa

andreasafarova

Křest třetího alba Hedvika pražského kvarteta Vložte kočku potvrdil, že tahle crossoverová skupina je tuzemským publikem stále nedoceněná. Ne, úterní Akropolis nezela prázdnotou. Jenže ani nepukala ve švech. A to je na skvěle nasvíceném koncertu plném zvukových velekonstrukcí a intuitivních projekcí, co strčí do kapsy každou třetí u nás vystupující zahraniční kapelu, hanba.

„Život, to je to oč Hedvice běží. Hedvika balancuje na hraně, neví, jestli ano nebo ne, chápe, jak věci jsou a co je potřeba, ale zatím si nezvolila cestu. Nebo možná zvolila, ale nedává to na sobě znát. Zatím. Hedvika, ta která vítězí v boji. Hedvika mezi protisilami, dovnitř-ven, já-ty, my-oni.“

Hedvika není žena ani opeřenec z potterovské ságy. Hedvika je Kryštof a Cyril, Tomáš a Jiří alias Vložte kočku v roce 2015. Tato anotace dokonale opisuje aktuální tvůrčí a dle citací i životní fázi členů formace. A ta je chaotická, ale nesmírně působivá.

Po hardcorovějším debutu TáTa a přehledném „zpěvníku“ známých i neznámých lidových písniček Seat napadeném elektronickým virem se na svět s Hedvikou vyklubala mozaika zvukových odkazů s nespočtem střípků. Akropolí se tak rozlézaly několikaminutové opusy, jež se v jednu chvíli natáhly od Lenky Filipové až do post-rockového šílenství. Slavnostní koncert čtveřice připomínal cestu kolem světa – v jednu chvíli se v savaně rvete o život s tygří bestií (Štěstí a jeho zběsilá, strhující gradace), načež vás na euroasijské hranici dostihne postsocialistická nostalgie (teskný syntezátor skladby ()). A takhle to jde celých devadesát minut. Až se polekáte, že čas žižkovské večerky právě nastal.

Vložte kočku v Paláci Akropolis/Foto Vojtěch Kubec

K odlepení nohou ze země ovšem rovnocenně přispěla profesionální světelná a vizuální show, víceméně v režii studia Lunchmeat. Kolébavé piano úvodu songu Dvě nebo tři cesty vhodně doprovodila ztlumená červená světla, při nástupu bicích zvýšily tep i bílé led panely podél pódia. Telepatie hudby, světel a projekcí vyvrcholila s písní Koně z alba Seat, když černobílí analogoví koně zápolili v rytmu dvojích bicí s mořskými vlnami. Při pohledu na tu neodvratnou tragédii se oči a ústa ohromením doširoka rozevřely.

Křest (prvního) vinylu skupiny zlatavým světlem sice nebyl tak pompézní, jako kdyby ho autoři zapálili, jak měli původně v plánu. Následující série starých šlágrů z alba TáTa v čele s koncertně nejsilnějším Hradcem ale publikum konečně rozvířila. (Nevýrazný Kryštofův rap, za nějž napůl může zvukař a napůl neusazené texty, lze po vší té parádě snad odpustit).

Na včerejší  výlet do mezičasu a meziprostoru se bude vzpomínat v dobrém. Jaký bude další? Hedvika je dle slov Cyrila Kaplana závěrečným dílem trilogie, a tak jediná jistota prozatím je, že i my si na něj rádi (a netrpělivě) počkáme.

Vložte kočku
Křest CD Hedvika
Praha, Palác Akropolis, 31. 3. 2015

swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit