30 Second To Mars: O budoucnosti rozhodně nepřemýšlíme

První den festivalu Rock for People svým vystoupením završili 30 Seconds to Mars. Po koncertech tahle americká skupina jezdí deset měsíců v roce, rodinám členů to prý ale nevadí. „Moje žena je úplně stejná jako já a rozumí tomu. A děti? Místo nich máme tři psy a sedm koček. Zatím,“ říká v rozhovoru pro Kouli baskytarista Tomo Miličevič.

Vzpomínáte si na poslední koncert v Praze před dvěma lety na Prague City Festivalu?
Ano, samozřejmě.

Chtěla jsem se zeptat zpěváka Jareda, ale není tu.
Za to se omlouvám, pokusím se do něj inkarnovat a odpovědět za něj.

Měl tehdy problémy s hlasem, tentokrát je v pořádku?
Dnes je úplně fit. Pamatuji si, že byl velmi nemocný a nebyli jsme daleko od toho, abychom celý koncert zrušili. Dlouho jsme o tom diskutovali a nakonec jsme se rozhodli odehrát ho. Tvrdě jsme pracovali na desce i na přípravách turné, byla by škoda se na to na poslední chvíli vykašlat.

Jaký byl první den Rock for People 2013
Poslechněte si 30 Seconds To Mars v Youradiu

Myslíš si, že je to vůči fanouškům zodpovědné přijít na pódium v nedobré kondici?
Dobré to určitě není, zvlášť pro zpěváka, který by pochopitelně měl v nemoci udržovat klid a nenamáhat hlasivky, protože jinak je to horší a horší. Představ si, že musíš udělat produkci, design, pak přijedeš do města, kde máš hrát, a zjistíš, že jsi nemocný a jediné, co bys měl udělat, je zrušit show. To jsme ale nechtěli udělat, protože hrajeme rádi. Fanoušci navíc utratili mnoho peněz za to, aby nás mohli vidět.

Vaše poslední nahrávka letěla do vesmíru (zpráva). V jednom rozhovoru jste řekli, že to pro vás byl splněný sen.
Absolutně. Všichni se zajímáme o to, co dělá NASA. Pro nás jsou to jedni z nejzajímavějších lidí na světě, dělají nemožné skutečným a totéž se stalo nám. Být tam s nimi, účastnit se něčeho, co je velmi důležité, pro nás byl nezapomenutelný zážitek. Když jsme byli v Houstonu, Jared mluvil s astronautem na mezinárodní vesmírné stanici, kam se obyčejný smrtelník nikdy nepodívá.

Jak to fungovalo, to jste si při natáčení říkali: Kéž by tohle album poslouchali astronauti v práci?
To úplně přesně ne. Ale Jareda jednou napadlo, že by bylo dobré něco takového podniknout. Tehdy jsme se přesvědčili o tom, že někdy stačí se prostě zeptat. My jsme to zkusili a z NASA nám odpověděli: Jasně! (smích) Taky jsem byl překvapený.

Jaké máte další sny, které byste si chtěli splnit? Koncertovat na Marsu? Na Měsíci?
Nic takového. Já osobně žiju svůj sen každý den. Cestuju po celém světě, hraju lidem, to je  úžasné. O tom jsem snil jako kluk. Kdybych teď umřel, byl bych šťastný.

Kam byste se chtěli ještě posunout?
Myslím, že se posouvaáme každý den. Snažíme se neustále zlepšovat, učíme se jedni od druhých i to, jak spolupracovat.

Přece ale máte nějaké plány? Něco jako kde se vidíme za deset let?
Kdo ví. Tohle neřeším, žiju přítomností.

Máš rodinu?
Ano, mám.

Tak přece musíš přemýšlet o budoucnosti.
Nemusím, opravdu. Přemýšlím o tom, co je teď a tady.

Tvoje žena musí být nadšená.
Ona je úplně stejná jako já, rozumí tomu.

Jak často jsi doma, když hraješ?
Moc ne. Deset měsíců v roce hraju. Ale to je v pořádku, je to moje práce. Rodina tomu rozumí, nevadí jim to.

A nemrzí to občas tebe, kvůli dětem?
Já nemám děti. Zatím. Ale trénuji. Místo dětí mám deset zvířat, tři psy a sedm koček, to jsou mé děti.