Káčin zápisník: 5 lidí, na které narazíte hned první týden semestru

Kateřina Horáková

Tak jo, studenti. Právě vám to začalo - další rok stresu, nezřízenýho pití, prokrastinace, honby za plněním nesmyslných úkolů, psaní seminárek a pokorný podlejzání kantorům ve snaze prolézt, a pak si to dát celý znovu...

Školu už mám, bohudík, za sebou. Jasně, jsou dny, kdy bych se raději vrátila do auly a zbavila se tak drtivý dospělosti a pracovního procesu, ale většinou jsou to chvilkové pocity, které hezky rychle odezní. Základku si nepamatuju, střední jsem nenáviděla (a kdo ne, že jo), vysoká byla celkem fajn, ale jsem ráda, že to mám jednou provždy vyřízený.

Není to tak dávno, co jsem uzavřela tu poslední štaci, a tak jsem s pomocí kusých vzpomínek, speciálně při příležitosti prvního týdne nového zimního semestru, dala do kupy seznam lidí, na které zcela zákonitě narazíte téměř okamžitě, co do toho ústavu po létě zase vlezete. Není asi třeba říkat, že to jsou osoby, bez jejich potkání byste si klidně odpustili. Takže; buďte připraveni!

  1. Profesor, ke kterému jste si měli koncem léta dojít pro zápis
    Ale nepřišli. Speciálně kvůli vám tam přišel v termínu, který jste si na konci semestru dohodli, a vy jste se na to vybodli. Nicméně teď ten zápis potřebujete.
  2. Člověk, se kterým jste se vyspali na rozlučkové párty
    Bylo léto, zkouškový done, celý ročník slavil jak o život a vám to trochu ujelo. Na rozdíl od klasickýho one night standu nicméně tenhle budete potkávat příští tři měsíce skoro každý den. To je karma, přátelé.
  3. Lidi, se kterými jste se minulý semestr hrozně kamarádili, a pak jste se jim celý prázdniny neozvali
    Ano, bude to hrozně awkward. Můžete jen doufat, že jste jim stejně ukradení jako oni vám.
  4. Spolužák, kterýho jste celý minulý rok nenáviděli a přes léto jste to vypustili
    Ne, nebude vám připadat o nic míň otravný než před třemi měsíci.
  5. Kantor, co vám nedal zápočet, a pak vás na chodbě slyšel, jak na něj nadáváte
    Nedá vám to ani letos, no.

Tak už se těšíte? Já vim, hrozně, že jo?! Co dodat – nechtěla bych!