Barvotisková vyprávěnka o dívce, která „je jiná“
Spousta z nás potřebuje vzory a povzbuzení na životní cestě. Proto houfy lidí usedají o Vánocích k televizím a prožívají posté příběh Popelky či chasníka Honzy, který s ranečkem buchet udělal díru do světa. Z podobného popudu natočil slovenský režisér Dušan Rapoš film Cinka Panna. Snaží se nalákat diváky na scény podmalované romskou muzikou a zejména na popelkovský příběh, kterak dívka z cikánské osady všemi nástrahami proplula a ke štěstí svému přišla.
Samotný námět je zajímavý a (bez ironie) pozitivně výchovný. Dušan Rapoš svůj film charakterizuje jako „emocionální drama“ a zdůrazňuje, že mu jde hlavně o citové pohnutí diváka. Problém ale je, že tomuto cíli podřizuje s urputností buldoka úplně všechno. Film hned na začátku upoutá barvitými záběry, určitou intimitou a prohřátostí obrazu. Jenže když se děj začne rozvíjet, film se najednou mění v červenou knihovnu! Sledujeme příběh dívky Anny (Anna Gurji), která se provdá proti své vůli. Její manžel ji zbožňuje jako svatý obrázek. Anna svou čistou duší získá také srdce i sympatie pánů na zámku, zejména starého šlechtice Lányiho (Martin Huba), který ji má nakonec raději než vlastního syna. Telenovela jako vyšitá.
Je jiná. Je jiná? V čem?
Filmový příběh se hlavně ke konci utápí v přehršli odboček, nepravděpodobných či nedořešených zápletek (například se nijak neřeší smrt Lányiova jediného syna). A tak se odklání od nejsilnějšího motivu, jímž je osobní růst jedné mladé ženy, která se stala první primáškou a ve své době tudíž musela zdolat nespočet předsudků a překážek.
Podívejte se na ukázku z filmu Cina Panna
http://www.youtube.com/watch?v=7onSqAu-fxU
Tento boj my ale nevidíme. Anna dějem víceméně proplouvá, její výraz je pořád stejný a se svým mužem vede dialogy, za které by se nemusel stydět ani tým autorek Večerů pod lampou. Z úst několika postav zazní, že Anna „je jiná“, ale tuto jinakost, tento vnitřní boj nám už režisér ani hlavní představitelka neukáží. Hrdinka v nejrůznějších situacích postává na scéně „jako tvrdé Y“ a tváří se jak boží umučení. Diváka tedy napadne: čím je vlastně tak výjimečná, že všude, kam přijde, jí lidé div nelíbají nohy? Méně je někdy více, a co se týče „prostředků k emocionálnímu pohnutí diváka“, pak toto pravidlo platí s velikým vykřičníkem. Zpomalené záběry pádících koní a proslovy typu „pověz mi, co ty vlastně čekáš od života“ nebudou tou nejšťastnější volbou.
Je-li ve filmu něco autentického, pak je to romská hudba. Jenže tento zážitek dostane silnou ťafku na závěr, kdy se ve slovenštině pod titulky rozezpívá o volnosti sám Karel Gott. V sále tak nejspíš vydržíte bez újmy jen v případě, když přistoupíte na fakt, že se díváte na pohádku, a v žádném případě se nepídíte po příčinách a následcích.
Cinka Panna
Slovensko / Česko / Maďarsko, slovenské znění, 122 minut, rok výroby 2008
Režie: Dušan Rapoš
Hrají: Anna Gurji, Martin Huba, Zuzana Kronerová, Jozef Vajda, Martin Dejdar a další
Premiéra v ČR 5. února 2009