Disco Bunny: Příběh muže, který se rozhodl být emotionally free

Lucie Bryndová

Taky už je toho na vás občas moc? Jdete si za tím, co jste si vždycky přáli, daří se vám, máte všechno, ale přece jen vás pořád vnitřně sžírá pocit, že tomu něco chybí? Tak to nejste sami. Podobně na tom byl i Pablo Woodward, který se na ten svůj perfektní život prostě vykašlal a teď baví na ulicích Velké Británie lidi v růžovém oblečku a cítí se skvěle.

Když mu bylo šest, žil v brazilském sirotčinci, odkud ho adoptovala anglická rodina a jeho život se obrátil o sto osmdesát stupňů. Přestěhovali se do Lucemburku a Pablo poznal, jaké je to mít v životě možnost volby. Mohl se rozhodnout, co bude jíst nebo co bude nosit na sobě, což pro něj bylo dříve naprosto nepředstavitelné. To všechno ale s sebou přinášelo také frustraci. Jak dospíval, snažil se si vyzkoušet všechna možná povolání. Chvíli byl učitelem angličtiny, pak třeba tenisovým trenérem.

Jednou třeba trávil své narozeniny na brigádě, kde stál v dešti s ukazatelem, na kterém stálo „Parkoviště tímhle směrem“. Procestoval padesát zemí, zamilovával se a rozcházel, stal se otcem dvou dětí a nakonec žil ve velkém domě v Leeds, kde měl všechno, na co si člověk vzpomene. Místo, aby ho to naplňovalo a těšilo, připadal si jako ve vězení. „Myslím, že právě to byl okamžik, díky kterému jsem se rozhodl pro radikální změnu. Chtěl jsem se cítit svobodný, začal jsem spát v autě a přemýšlel, čemu se budu věnovat, a tak vznikl Disco Bunny,“ říká Pablo.

Když tančil na ulici poprvé, lidé si mysleli, že je to nějaký blázen. „Sice se na mě dívali, ale báli se ke mně přijít blíž. Teď s sebou nosím transparent, na kterém mám napsáno „The Disco Bunny“, na obličej si dávám třpytky, do vlasů květiny a rozesmávám druhé,“ vysvětluje.

A jaký je Pablův cíl?

Baví ho lidské emoce. Když vidí v druhých radost a úsměv na jejich rtech, cítí se pak nepopsatelně šťastný. Každý den vystupuje na různých ulicích v různých městech a cílem je, aby s ním kolemjdoucí sdíleli pozitivní pocity. „Pokud během dne potěším alespoň jednoho člověka, je mé poslání naplněno,“ říká Pablo.

Právě dokončil projekt, který nazval „39 kroků“, jehož smyslem bylo rozdávat pozitivní energii po celém Londýně. Tancoval po celém světě, ale jak sám říká, nedělá to prý pro peníze. Jednou vydělá 19 liber, další den třeba 90. Ale i když někde vydělá více, na stejné místo se nevrací. Své alter ego v podobě Disco Bunnyho chce ukázat na co nejvíce místech, proto nevystupuje nikdy na stejném místě vícekrát.

„Ráno se prostě probudím a rozhodnu se, kam ten den zrovna pojedu někoho rozesmát. Když mi někdo napíše, jestli můžu přijet do jeho města a pobavit ho po cestě z práce, až půjde přes most, tak tam rád vyrazím, jen kvůli tomu. Můj den tak má smysl a naplnění. Cítím, že jsem takový bojovník za pozitivní energii, svobodu, mír a že bojuji tímto způsobem proti systému a proti tomu chodit po ulici se sklopenou hlavou a zírat do mobilu. Lidé si často myslí, že mám vysoké sebevědomí, když se dokážu tak odvázat, převléknout a tančit. Ale pravdou je, že jsem pokaždé nervózní. Myslím si, že nervozita vychází hlavně z toho, že při vystoupení takového typu vychází člověk ze své komfortní zóny, ale zároveň roste a neustále se učí. A proto si myslím, že je Disco Bunny potřebný, aby to lidem ukázal,“ dodává.

swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit