Dredaktorka Pavla bloguje: 5 překladatelských oříšků československého vztahu

Pavla Gabrhelíková

Přítel je ze Slovenska. Jsme spolu přes rok a vysvětlení pojmů jako "riad" a "drevokocúr" máme samozřejmě za sebou. Kromě toho, že umí říct Ř jenom v jediném slově, si na všech úrovních rozumíme. Teda většinou. Připravila jsem pár ukázek toho, kdy to tak úplně neplatí.

To bolo volaké spoločenské podujatie.

Vám na Slovensku přijde dojení společenské? Aha, nebo to je název vesnice? „Podujatie“ je ve skutečnosti nějaká společenská událost nebo akce…

Vezmi si s sebou bársčo, hlavně už choď.

Proč bych si s sebou brala bendžo? Překlad je „cokoliv“. A bárs můžete dát prakticky kamkoliv. Bársčo, bárskde, bárskedy… Stejně to vždycky použiju špatně.

Pôjdeme na tie hory? A utrhneš mi tam cencúľ?

Ale zlato, já myslela, že na čuňárny tohohle typu nejsi. Navíc myslím, že by se ti ještě mohl hodit, hm? Ach, má chlípná mysl. Když ono to ve skutečnosti znamená rampouch.

Môžeme sa tam ísť pozrieť. Budú tam aj mníšky?

To je nějaký speciální druh parazitů, který žije jenom v kostelech? To jsem nevěděla. Až na to, že „mníšky“ jsou jeptišky.

Pre vás je v Česku romantickej niekoho oslovovať lienka?

Ještě mě u toho nikdo názvy nábytku neoslovoval, ale tak proti gustu. Jen kdyby to nebyla „beruška“. V tom případě je to totéž, jako říkat partnerovi „chrobáku“, moji milí sousedé! Nebo chrobáčiku. Čo já viem…