Dredaktorka Pavla bloguje: Koncert? A proč si to nepustíte doma?

Pavla Gabrhelíková

Ze srdce nesnáším koncerty. Všechny. Proč? Jakkoliv si lidi hrají na to, že jsou kultivovaní, na koncertech využívají možnosti dostat ze sebe energii zvířecím způsobem a svádět to na hudební zážitek.

Když na koncertě piju pivo, strávím půlku času ve frontě na záchod. Když ho nepiju, potýkám se s pa-nickými atakami. Hudební zážitek nemám veškerý žádný, navíc interprety vidím jenom díky obro-vským obrazovkám na bocích stage. Jako bych byla doma a koukala se na to na DVD. Že mám jít ke stagei? Jsem snad sebevrah? Ani ne, hele. U pódia totiž samozřejmě probíhá pogo a to je taky super věc…

Tanec, který pravděpodobně vymyslel Sid Vicious ze Sex Pistols, mě několikrát málem zabil, přestože jsem ho nikdy nepraktikovala (stačili lidi okolo). To moc tanečních stylů nedokáže. Při tančení hip hopu může maximálně vyletět teniska a praštit mě to ksichtu. Ale při pogu do sebe u skákání v kruhu naráží čtyři až dvě stě ožralých návštěvníků koncertu bez pudu sebezáchovy a smyslu pro rytmus.

A festivaly jsou ještě horší než samotné koncerty. Mám opustit hygienické návyky a spát na zemi jenom kvůli tomu, abych mohla od rána pít předražený chlast a jít na koncerty, ze kterých si stejně nic nebudu pamatovat? Ne, díky.

Jednou jsem z bezpečné vzdálenosti pozorovala dav opilců před malou stageí. Z hloučku u pódia vyletělo do vzduchu špinavé a roztrhané triko, které, přísahám, smrdělo až ke mně. Šel kolem nějaký týpek, triko vzal, rozhlídl se, pokrčil rameny, oblékl si ho a přidal se k hloučku. Tyto úžasné scenérie mě naprosto odpuzují.

O užívání volna a hudby a sociálním kontaktu mám trochu jiné představy. Takže vás prosím o jednu věc – zkuste na koncertech neohrožovat ostatní lidi, třeba se tam vyskytli jen nějakou nespravedlivou shodou náhod, jako se to děje mně. Ale jako určitě, protože v březnu jdu (z donucení) na Parov Stelar.

swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit