Golfové „komedii“ Veni, vidi, vici chybí humor, nápad i smysl
Jsou filmy, nad kterými musí divák přemýšlet ještě dlouho poté, co vyjde z kina. A pak jsou takové, které chtějí „pouze pobavit“. A do této kategorie spadá dle tvůrců nový český film Veni, vidi, vici. Otázkou ale je, čím chce tento snímek pobavit. Vtipných momentů je v něm zoufale málo a hlavní hrdina je tak nevýrazný, že veškerou zábavu musejí utáhnout vedlejší postavy. Ovšem i ty jsou vykresleny tak prvoplánově, že vykřesat z nich nějakou zajímavou situaci je téměř nemožné.
Hlavní hrdina filmu Veni, vidi, vici Honza Moudrý (Filip Tomsa) je hodný kluk, kterého do hogo-fogo světa golfových turnajů zavede finanční tíseň. Matka se zadlužila, a tak se Honza rozhodne, že místo studia na vysoké škole půjde vydělávat peníze – jeho strýc shodou okolností pracuje v jednom karlovarském hotelu. Honzu zaměstnají v tamní restauraci, ovšem zanedlouho se zjistí, že chlapec je vlastně obrovský golfový talent. Nadání si všimne nejen trenér, ale i přes mrtvoly jdoucí PR manažerka Alice (Jitka Kocurová), která Honzu obloudí, využije a následně odkopne. Tím trpí nejen Honza, ale hlavně jeho dívka Terezka (Sandra Nováková), již Honza nechal v rodném Ústí nad Labem.
Berličky typu „o dva dny později“ by se šikly
Ve Veni, Vidi, Vici opět ožívá typický český hrdina-nehrdina, který ke všemu přijde „jak slepý k houslím“. Kdy už někomu dojde, že kladný hrdina neznamená v první řadě nemastný-neslaný trouba? Honza s bezradným výrazem proplouvá nástrahami „velkého světa“ (abych nekřivdila Filipu Tomsovi, za tuto bezradnost může hlavně režisér), a to, že nakonec dostane zpátky svoji Terezku, vyzní přibližně ve stylu „co se dá dělat, vezmu zavděk svou bývalou šedou myškou. Lepší než nic.“ Scénář totiž mimo jiných nelogičností vůbec neřeší, čím si Honza zpátky Terezku vybojoval. Že by stačilo, že se mu při telefonování připlete do cesty Karel Gott a do aparátu řekne, že má talent? Podobných nedořešených situací je ve filmu přehršel. Co ale možná působí nejvíc rušivě, jsou nejasné časové úseky mezi jednotlivými událostmi. Titulky typu „o dva dny později“ bývají sice berličkou, tady by se ale občas šikly.
Podívejte se na ukázky z filmu Veni, Vidi, Vici
Jedním z mála zajímavých motivů je tu vztah Honzy a Reného, Alicina milence. René je prototyp arogantního snoba a dává to Honzovi neustále najevo. Ovšem v tomhle nerovném vztahu občas zableskne jakási patologická závislost – pán, který potřebuje svého otroka. Jaromír Nosek jako René své postavě dokázal vdechnout kus života, spolu s Karlem aka Bobem Kleplem však byli jediní, komu to scénář umožnil. Zbytek postav se hodí opravdu spíš do seriálu, i přesto, že se jedná o dobré herce.
Úplně speciální případ je pak Jitka Kocurová, která svoji „mrchu“ hraje tak úporně, že je místy až nechtěně komická. Na druhou stranu se téměř celou dobu, co je na plátně, pohybuje v šatičkách či v negližé, takže určitou část diváků její účast jistě potěší.
Žádný humor. A to si film říká komedie
Dvě věci bijí ovšem do očí nejvíce. Zaprvé je to absence situačního i slovního humoru, což je dost podstatné, má-li snímek vepsáno v názvu „komedie“. Postava trenéra Karla občas nějakou hlášku utrousí, ale na výbuchy smíchu to opravdu není.
A pak je tady ta věc s celebritami. Snímek, který sděluje, že „chudoba cti netratí“ a „s poctivostí nejdál dojdeš“, je napěchován reklamou a stojí z velké části právě na těch „bulvárových celebritách“, do kterých se „jako“ strefuje. Jakoby nás tvůrci chlácholili, že náš obyčejný život je vlastně fajn, ale přitom si na tomto chlácholení vydělávali peníze.
Jediné, co můžeme na filmu pochválit, je zajímavá kamera a střih.
Je ale jasné, že slušné řemeslo chatrný scénář i režii nezachrání ani náhodou.
Veni, vidi, vici
Režie: Pavel Gobl, Jiří Chlumský
Scénář: Radan Dolejš, Jan Rokůsek
Kamera: Tomáš Juříček
Hrají: Filip Tomsa, Sandra Nováková, Jitka Kocurová, Bohumil Klepl, Jaromír Nosek, Anna Šišková, Václav Postránecký, Iveta Dušková, Eva Ujfaluši
Délka: 90 min
Premiéra: 6. srpna 2009