Hankovy štěky: Štěkání, štěkání všechny smutky zahání

Pavla Gabrhelíková

Kočky se naučily mňoukat, aby upoutaly pozornost člověka. Napodobují tak pláč dítěte. My psi ale nejsme takové fňukny. Takže štěkáme. Máme krátké, delší, zlostné i radostné štěky, kvůli kterým si nás sice nespletete se vzteklým děckem, určitě si ale získáme vaši pozornost.

Na cvičáku jsem měl pověst zapřísáhlého mlčocha. Nemohli ze mě dostat ani hlásku. Zkoušeli mě pro-vokovat maketou, běhat kolem mě s peškem i mávat mi hračkou před čumákem. Jediným výsledkem bylo to, že jsem se začal dusit na vodítku a skákat všem do obličeje.

Proč to paničku přivádělo k šílenství? Protože zatímco u zkoušky poslušnosti bych na povel neštěkl, i kdyby se postavila na hlavu, doma mám ke všemu spoustu připomínek. Štěkal jsem na ni u jídla a štěkám, kdykoliv se někdo přiblíží k našim dveřím. Pak se mi zasekne deska a štěkám dál, i když už nevím proč… Je to prý výsada teriérů.

Mnoho lidí si taky myslí, že hlídací psi mají štěkat. Ale to je nesmysl. Pravý hlídací pes je zticha, aby na sebe neupozorňoval a zloděj nečekal, že ho někdo čapne za zadek. Nechápu, jak to ti můžou vydržet! Jen ať si mě zloděj poslechne! A já ho pak při návštěvě zahrnu nefalšovně destruktivní pitbulí láskou.

Moje štěkání baví hlavně sousedy. Hrají takovou hru… Snaží se projít kolem našeho domu tak poti-chu, abych je nezaregistroval. Což jde hlavně důchodkyním dost špatně. Zatím vedu 308:0. Naštěstí. Kdybych totiž jednou nezaštěkal, celý vesmír vybouchne

swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit