Hankovy štěky: 3 věci, které mě jako psa naučily kočky

Pavla Gabrhelíková

Kočky jsou zvláštní stvoření. Soužití s nimi má spoustu nevýhod, o tom vám nebudu lhát. Ale snažím se na to dívat pozitivně.

  1. Dostat se dá kamkoliv. Kočky nad námi psy mají zvláštní převahu. Ta tkví mimo jiné v tom, že můžou vlézt úplně kamkoliv, potažmo vzít si cokoliv. Ne, že bych to už dávno předtím nevěděl. Ale kočky mi ukázaly, že pokořovat různé hranice dostupnosti prostoru jsou nekonečné. Skáčou u nás třeba na zahradu ve výšce střechy. S jejich váhou a obratností to není žádný problém. Takže jsem se o to pokusil taky, doskočil na střechu zimní zahrady, probořil se, ale i tak zvládl došplhat až za paničkou. Krásná práce!
  2. Zvukové projevy mají smysl. Když je za dveřmi skříňky plné psích a kočičích dobrot kapsička, otravuje Luna tak dlouho, až panička agresivně zaklapne notebook a jde jí tu kapsičku dát. Jako mladší pes jsem byl spíš mlčoch. Na cvičáku by mě nedonutil štěkat ani Donutil. Teď chápu donucovací sílu otravnosti kňučení velice správně. Díky!
  3. Ignorace přínáší lásku. Tak tohle já ještě piluju. Nicméně pochopil jsem, že jakmile jsem pár hodin v jiné místnosti než panička a netahám po baráku papuče, nabude panička dojmu, že jsem nemocný. Pak mě chodí každých dvacet minut kontrolovat. U nás totiž nikdo nepřestane s otravováním, dokud nemá nějakou bolístku. Takže tak.