Hankovy štěky: Grindy pindy, nemáte někdo ubrousek?

Pavla Gabrhelíková

Kdybyste náhodou potkali paničku na noze s něčím, co vypadá jak poctivej heml od nějakého bezdomovce, nepanikařte. To mě byla jen před cestou mezi lidi vyvenčit a já si do ní utřel tlamu.

Rozhodně neslintám jako třeba takový buldok, doga nebo boxer. Majitelé těchto plemen u sebe musí neustále nosit osušku, aby mohli svým psům každých pět metrů utírat lepkavou tekutinu visící z tlamy. Když pominu svůj nenechavý jazyk, můžete mě pomazlit bez většího namočení. Ale vyvenčit určitě ne.

Panička mě chodí vyběhat zpravidla těsně předtím, než odejde do města mezi další opice. To znamená, že už je hezky oblečená a spěchá, takže mě chce doma pak jenom rychle odepnout z vodítka a běžet na bus. Jenomže…

Z minulých dílů si jistě pamatujete, že bez míčku to nejde. A jelikož je mi míček vším, nepustím ho z tlamy. S tím je pochopitelně spojené i to, že nezvládám polykat, tudíž mé sliny začnou žít vlastním životem. A často se ten život promítne i na paniččino oblečení. Ale můžu já za to, že se panička neustále plete tam, kudy zrovna prochází moje tlama?!

Doma to ještě dotřu do podlahy. Pak do toho šlápnu a roznesu to po celém bytě. Ale na svoji obranu – někdy moje slintání vytrestá i mě. Třeba když si hodím Spidermanovu pomstu přes oči a nevidím, že je přede mnou branka…

swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit