Hankovy štěky: Noční zvracení a kadění

Pavla Gabrhelíková

Některé noci jsou opravdu krušné. Když je mi zle, hodím na podlahu všechno, co ve mně je. Slabší povahy prosím, aby dál raději nečetly…

Neobtěžuji se, jako třeba Pepper a další psi po celém světě, s tím, abych paničku kňučením a chozením ke dveřím vzbudil a šli jsme s průjmem nebo zvracením ven. Na to si zásadně vybírám místa, která má panička po cestě na záchod.

Jsem divoch a proto divoce i jím, obzvlášť co je u nás Pepper. Není nic výjimečného, že i během večeře jídlo třikrát vyzvracím předtím, než ho úspěšně dostanu do žaludku. Naposledy jsem se ale co nejrychleji snažil vše, co ze mě vypadlo, sežrat a zalízat do lina.

Kdyby panička hystericky nevyskočila z postele a neodtáhla mě do kuchyně, snad by se mi to i povedlo. Byl jsem tak šikovný, že si na pomoc musela vzít druhý hadr, dva kartáče a kýbl dezinfekce.

Co k tomu říct? Život se mnou je prostě zocelující. A dneska máme na večeři vepřové. Už se moc těším!

swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit