Hudba v Tenkrát na Západě, to jsou zvuky biče a píšťaly. Jejich úkol? Vyvolat stesk.

Marek-Bartos

Každý pátek si budete moci v rámci seriálu Music&... přečíst zajímavosti o slavných filmech a hudbě, která je doprovázela. Začínáme se "soundtrackem" ke kultovnímu snímku Tenkrát na Západě z roku 1968, za šest týdnů pak skončíme se současnými českými "cool" filmy.

S jistou dávkou nadsázky je možno říci, že dějiny filmové hudby se děli na dvě období: před Morriconem a po něm. Italský skladatel filmové hudby Ennio Morricone totiž svým přístupem způsobil v tomto hudebním odvětví uměleckou revoluci. Důvody? Těch je víc. Nejlépe ale všechno pochopíme, když se blíže podíváme na jeho nejslavnější soundtrack k westernu Tenkrát na Západě z roku 1968.

Žádná hudba, jen přirozené zvuky
Na zpustlé vlakové nádraží kdesi v arizonské poušti naráží jemný vánek a ostré slunce rozpaluje peron. Na něm mlčky odpočívají tři muži v dlouhých jezdeckých pláštích. Ne, spíše se zdá, že vyčkávají. Slyšet je jen nekončící vrzání nádražního mlýnu. Napětí houstne. Dlouhé ticho náhle prořízne hluk přijíždějícího vlaku a muži se konečně pohnou… Úvod snímku Tenkrát na Západě režiséra Sergia Leoneho vešel do historie filmu hlavně díky jedné důležité věci. V napínavé scéně složené z dlouhých statických záběrů totiž zcela chybí hudba. Jak s tím ale souvisí skladatelské umění Ennia Morriconeho? Velice. Byl to právě on, kdo režiséra přesvědčil, aby v této sekvenci nepoužil hudbu, ale jen přirozené zvuky, pocházející z nádraží a jeho okolí. Díky tomu i dnes působí scéna tak syrově sugestivním dojmem. Pouze skutečné zvuky v záběru vás totiž mohou přenést na scénu.

Podívejte se na úvodní scénu z Tenkrát na Západě…

http://www.youtube.com/watch?v=jHZpO6aNLwE

Morricone chtěl tímto unikátním způsobem vyvolat v divákovi konkrétní pocit: „Když jsem do hudby k filmům Sergia Leoneho vkládal ty zvláštní, trochu neobvyklé zvuky, jako zvuk biče, kovadliny, píšťaly, zvonů a podobně, doufal jsem, že to v divákovi vyvolá pocit určitého stesku. Jako když se městskému člověku stýská po venkově a venkovský člověk sní o městě.“ Tento minimalistický přístup zapadal do hudební teorie, kterou Morricone vyznával. Byla jednoduchá, ale asi právě proto tak převratná: každý zvuk byl potenciálně hudební složkou. Nebo, jak to dokázal Morricone v úvodní scéně filmu Tenkrát na Západě, hudbou samostatnou a nosnou.

…a poslechněte si populární harmonikovou melodii

Vedle tohoto revolučního prvku přišel skladatel ještě s jiným novátorstvím, které ovlivnilo vývoj filmové hudby daleko více. Do 60. let sloužila hudba ve filmu jako pomůcka k dokreslení atmosféry, charakterizaci postav nebo prostředí. Morriconeho skladby však už nemůžeme chápat jako pouhé pomocníky při podbarvování filmů, ale jako plnohodnotný vypravěčský nástroj. Ústřední skladba Tenkrát na Západě, v každé scéně jiným způsobem zaranžovaná, sama atmosféru vytváří. V tomto smyslu je melodie, kterou ve filmu na foukací harmoniku vyluzuje bezejmenný hrdina (Charles Bronson), ještě nosnější. Je vlastně tím jediným, co nám o povaze a úmyslech záhadného muže cokoli prozradí. Bez ní by postava ztratila onu záměrnou auru mystiky, ale hlavně podstatnou část charakteru. Enni Morricone jednoduše vytvořil z filmové hudby žánr svého druhu. Tím, že ji povýšil na plnohodnotný vyprávěčský prvek v rámci děje, ukázal filmařskému světu nový způsob tvorby. A hudební kritice daroval další fundovaně stylovou škatulku.

Tenkrát na Západě (Once Upon a Time in the West)
Itálie / USA, 1968
Režie: Sergio Leone
Hudba: Ennio Morricone

Hrají: Charles Bronson, Henry Fonda, Claudia Cardinalová a další

Soundtrack koupíte například tady
Rozhovor s Enni Morriconem si přečtěte tady nebo tady

V rubrice Music&… si přečtete o hudbě ve filmech:
13. 3.
Bezstarostná jízda
20. 3. Pulp Fiction
27. 3. Trainspotting
3. 4. Dannyho parťáci
10. 4. Jízda, Eliška má ráda divočinu, Samotáři, Česká Rapublika
                                          

swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit