Káčin zápisník: 10 věcí, který by bezdětný lidi neměli říkat dětným kamarádům
V jistým věku se vám začne dít taková věc; lidi kolem vás plodí a rodí děti. Skvělá věc, tyhle děti. Když si je můžete jen sem tam půjčit teda. Každopádně, pro vás to znamená jednu věc – musíte se naučit, že některé věci se více či méně čerstvým rodičům neříkají.
Narodilo-li se vašim kamarádům dítě, vezměte všechno, co o těch kamarádech víte – a zahoďte to. Právě se z nich stali úplně jiný lidi. Ne horší. Jenom jiný. Znamená to, že na večírky už chodit nebudou a když, jedině na mejdany, který v osm večer končí, nikoliv začínají.
Taky to znamená, že s nima musíte začít mluvit trochu jiným způsobem. V podstatě se to liší jen v tom, že si v hlavě vytvoříte seznam věcí, který před nima nebo přímo jim radši nebudete říkat, pokud je nechcete rozplakat, urazit nebo naštvat.
Následující desítku jsem vyzkoušela za vás; protože ani já nejsem bezchybná. Občas jsem debílek s vypnutym mozkem a vypouštim z pusy hrozný věci. Jako třeba…
- „To znám, když si nemůžeš sednout, mě teď taky hrozně bolí sedět, ten můj mi včera dost naložil.“ (Říct něco takovýho holce těsně po porodu je poněkud netaktní.)
- „Dorazte, začínáme tak kolem jedenáctý a jedeme do rána.“
- „Včera sem šla spát v deset a probudila se v osm sama od sebe a krásně odpočatá, nádherný to bylo.“
- „Poslední dobou mě bolí za krkem, budu si muset zajít na masáž.“
- „Docela na nás poslední dobou serete, ne?“
- „Ty hele, nezlob se na mě, ale já fakt nevidim moc rozdílů mezi vaší dcerou a mejma kočkama.“
- „Kam letos pojedete na dovolenou?“
- „Začíná se chovat jako rozmazlenej spratkoidní jedináček, to by chtělo ještě druhý, ne?“ (Tzv. dvojitý zásah.)
- „Vypadáš hrozně.“
- „Dyť je to super, děti. Už se těšim, až budu mít svoje. Ale já ho asi teda nenechám dělat *doplňte libovolnou věc, kterou dítě dělá bez ohledu na to, jestli ho někdo nechal, nebo ne*.“
Bacha na to. Víte, že mně můžete věřit!
