Káčin zápisník: 5 věcí, co vypadají jako dobrý nápad – akorát, že nejsou (a tak by je dospělá žena neměla dělat)

Kateřina Horáková

Tenhle zápisník věnuju konkrétně několika kamarádkám (z nichž pár nekouslo můj přímočarý sarkasmus a teď už patří mezi kamarádky bývalé), samozřejmě s veškerou láskou a upřímnými obavami o jejich duševní zdraví.

Tak jo. O tom, jak je můj život absolutně zoufalej, téměř až groteskní, už jsem toho napsala dost. Tentokrát bude řeč taky trochu o mých kamarádkách, který sice miluju, ale taky společně tvoříme stádo krav. Je naprosto fascinující, jak ženy, a tohle se týká i mě samozřejmě, dokážou šéfovat, řídit, vést, být zábavné, vzdělané, krásné, orientovat se v kultuře i sportech, když se jim teda chce – a pak je rozhodí fakt, že jim objektivně totálně nezajímavej idiot během deseti minut neodpoví na zprávu.

Jako vážně, já vím, že o tomhle prapodivným fenoménu se mluví odnepaměti, ale co je to za příšernou magii? Jak nás může člověk, kterýho třeba ani nemáme tak moc rády, ale prostě jsme se pro něj z nějakýho důvodu rozhodly, totálně vykolejit svým nezájmem? Poslední dobou se zmíněnými kamarádkami neřešíme nic jiného. Naše konverzace nezačínají slovy „Ahoj, jak se máš?“, ale „Ten kretén mi odepsal až za šest hodin, idiot debilní!“

Je mi z toho už trochu trapno, za mě i za ně. Je mi hloupý vyřvávat o feminismu, snažit se dospět v samostatnou ženu, a pak se zhroutit jak domeček z karet a celý večer nerozebírat nic, než jestli to jeho „čau“ něco znamenalo, nebo neznamenalo.

Takhle; ono to vlastně dává naprostý smysl. Ty nejsebevědomější ženy si uvědomují své přednosti a schopnosti a vědí, i když to nepřiznávají, protože to se nahlas neříká, že pro ně neexistuje možnost neúspěchu. Když jim něco nejde, doučí se to, začnou se víc snažit a nakonec to dopadne. Když si přijdou tlusté, začnou normálně jíst, trochu si zacvičí a je to v pohodě. Když se jim zdá, že by měly s tím chlastem trochu ubrat, uberou, protože jsou to silné osobnosti s pevnou vůlí. To jsou ale všechno věci, co můžou ovlivnit. To, že o ně někdo nestojí, změnit prostě nedokážou a taková neovladatelná věc je to jediné, co je dokáže totálně vykolejit.

Ale k jádru věci. Po několika měsících (!) strávených výše popsanými hovory a nekonečným omýláním tý krásný myšlenky o sebevědomých ženách jsem došla k pěti zásadním tématům, které se mnou moje přítelkyně (a jedno nebo dvě z nich zase já s nimi) pořád dokola rozebírají bez zjevného posunu jakýmkoliv směrem a které evidentně musí vidět bílé na černém, aby jim konečně došlo, že to nejsou dobré nápady, že to dopadne zle a že se na to musí už konečně vykašlat. Tady to je:

  1. Nepište si kamarádsky se ženatým chlapem
    … Ani s ním nikam kamarádsky nechoďte. Už nejsme ve školce, i když to třeba myslíte nevinně (ale já vím, že nemyslíte, vy rajdy), on myslí na sex. A vy mu podlehnete. Což je teda další věc…
  2. NEZAČÍNEJTE si se ženatým chlapem
    Ve vztazích se vám nedaří, takže spustit se s někým, kdo po letech stereotypu hledá vášeň a romantiku, ale nebude chtít závazky, vypadá celkem skvěle. Ale skvělé to nebude. Zlomíte si srdce a budete brečet. Hodně.
  3. Nezačínejte si se starým mládencem s myšlenkou, že se změní
    Lidi se mění, ale pouze v případě, že tím „lidi“ nemyslíte svobodného muže nad 35, který nebyl nikdy ženatý a nemá děti ani vážnou známost. Tenhle je single z přesvědčení a vy ho fakt nepředěláte. Zcela vážně, dámy.
  4. Nestříhejte si ofinu sama doma
    Totální evergreen, u kterýho nechápu, že ho někdo ještě pořád nechápe. Já taky znám ty situace, kdy místo rande, co vám někdo na poslední chvíli zrušil, pijete doma víno, koukáte na děsně empowering film, a pak vám najednou připadá, že ostříhat si vlasy z vás udělá novou ženu. Ono jako udělá, o to nic, akorát že ta žena bude vypadat strašně a až se ráno uvidí střízlivá, rovnou si to hodí.
  5. Nekupujte si pětadvacátý pár bot
    Úchylku na střevíce jsem nikdy moc nepochopila (ale já mám doma 14 černých svetrů a ani jeden nemůžu dát pryč, pochopitelně). Ten blábol o pořádných botách a dobývání světa Marilyn Monroe sice nikdy neřekla, ale něco na něm je. Mějte radši pár drahých a kvalitních kousků. Až budete ještě starší, než už jste, budete si děkovat, a hlavně vám budou děkovat vaše nohy.

Tak. Teď se možná ptáte, proč jsem se rozhodla tomuhle zjevně osobnímu výlevu věnovat trochu veřejnýho prostoru? Protože zaprvé, tenhle zápisník většina mýho stáda krav pravidelně sleduje, a zadruhé je mi naprosto jasný, že se v tom najdete i vy všechny ostatní.

swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit