Káčin zápisník: Jak jsem strávila tři dny ve tmě

Kateřina Horáková

Už jste slyšeli o terapii tmou? To vás na určitý počet dnů zavřou do místnosti s postelí, sprchou a záchodem, kam vám občas donesou jídlo a kde je absolutní temnota. Já jsem tuhle dovolenou stoprocentně sama se sebou právě absolvovala…

Když nevíte coby, zavřete se do tmy! O terapii tmou jsem slyšela už před pár měsíci od kamaráda, jehož kamarád tam šel. V podstatě jde akorát o to, že vás zavřou do úplného temna a vy tam určitý počet dní a nocí musíte fungovat. Po třech dnech si odvyknete na normální vnímání času, a pak se začnou dít věci. Máte vize, vymýšlíte projekty, léčíte si traumata, probouzíte vnitřní bohyně a tak.

No, takže sem tam teda šla! Ne, že bych si nutně potřebovala pobejt s vlastní chorou myslí ve tmě, ale musela jsem nabídnout nějakou zajímavou reportáž a tohle bylo to první, co mě napadlo, a zároveň to vyžadovalo co nejmíň práce a přípravy. Teda, to jsem si myslela.

Na blind jsem obepsala několik míst, která terapii tmou provozují, s prosíkem o slevu výměnou za zviditelnění, samozřejmě. Přece za to nebudu ještě platit, ne? Téměř okamžitě se mi ozval jakýsi chlapík od Brna, že mi to dá takříkajíc za nula, tak jsem se zaradovala a hned na to mi to začalo šrotovat. Jasně. Pojedu někam k Brnu do lesa, kde se neznámým chlapem nechám zavřít do tmy do maringotky. UŽ BĚŽIM. Během asi pěti minut jsem se vypsychla jak blázen a původní premisu jsem změnila na „No, tak já si to radši zaplatim.“

Teď bych přeskočila k tomu, co se s váma děje, když jste tři dny bez telefonu a světla. Většina lidí nejdřív spí, pak se nudí, pak se do sebe ponoří a na něco skutečně přijde. Bohužel nejsem většina lidí, takže jsem tam jela po naprosto brutálním večírku, během něhož jsem se transformovala v Kate Moss chudých a pojala jsem ho ve stylu „teď přece budu mít na spaní času dost“.

A taky že měla. Prospala jsem v podstatě celý pobyt. Když jsem se náhodou na chvíli vzbudila, tak jsem se akorát najedla, napila a pokud jsem náhodou udržela víčka déle, užila jsem si trochu lásky s člověkem, kterého skutečně miluju, jestli si rozumíme. Taky se mi tam zdálo pár moc příjemných snů, třeba jeden o tom, jak mě obézní příslušník Hare Krišna snaží zalehnout svým obřím pupkem. Když mě pak vypustili ven, cítila jsem se jak zmatená včela a asi pět minut jsem se, nekecám, motala v kruhu a snažila se najít vchod na nádraží, až jsem se ze zoufalství začala nahlas smát představě sebe sama.

Abych to teda shrnula, v podstatě to bylo všechno, co jsem mohla dělat normálně doma, za světla a zadarmo.

swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit